Vážené ženy-in.

Můj dnešní příspěvek se odehrál 24.12.2003, ale začalo to již v prvopočátku těhotenství, když mi pan doktor sdělil, že termín porodu předpokládá na Vánoce, sedla jsem večer k telce a přemlouvala cosi v bříšku, aby se narodilo pod stromeček. Nikdy by mě nenapadlo, že to tak opravdu bude.

Měsíce utíkaly jako voda. Čas vánoční se přiblížil. Nakupování dárků s předstihem, pečení cukroví. I bramborový salát a řízky. Vše bylo přichystané na Vánoce. Na štědrý den, kolem páté hodiny ranní začaly bolesti v zádech a křeče do svalů, které jsem mívala i v těhotenství. Ani bych nepoznala, že tohle už je to pravé, ovšem krvácení jaksi mluvilo proti mě.

Po několika komplikacích cestou jako zamrzlé auto kamaráda, který nás vezl, nikdy nezapomenu na tu zimu, která ten den byla. Shánění nového auta, když mají všichni z rodiny vypnuté telefoty.
Ovšem to ještě není ani zdaleka to nejhorší. Jak se říká, to nejlepší na konec. Po překonání 50 km vzdálenosti z Mostu do Kadaně nás díky Bohu přijali. Pan doktor konstatoval, že to bude docela fofr.

Fofr to byl. Jenže ten prcek nechtěl ven, co já se nadřela. I manžel tlačil a podporoval. Času málo a pan doktor spěchal na oběd. Takže ho chudák vytlačil svou silou. A hurá vypadlo něco, co vypadalo jako mimčo, mělo to dlouhý kabel a krásnou barvu. Rudík vážil 3,70 a měřil 52 cm.
Dnes je mu 2,5 roku. Je z něj krásný chlap s modrýma očima, nikdo v rodině je nemá, ale to už je jiná kapitola. Prostě Ježíšek.

malé_pískle


Milá malé_pískle,
tak vy máte vlastně dvojité Vánoce

Reklama