Reklama

Často se ty nejméně pravděpodobné životní příběhy zakládají na skutečnosti a naopak. Prostě: Věřte – nevěřte aneb  „To nevymyslíš!“

Libuška je velice akční a temperamentní žena, přestože již v důchodu. Natáčí menší roličky v seriálech a v jednom soutěžním dokonce i vařila. Zkouší hrát v divadle a předváděla modely pro zralé ženy na módní přehlídce.

1

Když jsem ji líčila pro proměnu v našem magazínu, svěřila mně svůj neuvěřitelný životní příběh. Nahlédněte do něj prostřednictvím zápisků z jejího deníčku z dívčích let:

22. srpna 1966

Dnes jsou to dva roky, co táta havaroval s letadlem. Byl vojenský pilot, stejně jako jeho bratr Jenda. Moc mně chybí… často na něj myslím. Jenda dělá, co může, aby ho mně, mé sestře, bratrovi a taky mámě nahradil. Je úžasný! Asi jsem se do něj zamilovala. A on se na mě taky čím dál častěji dívá úplně jinak, než se díval táta. Je jen o deset let starší než já, jen škoda, že je to můj strýc…

22. října 1966

Průšvih! Na zahradě nás spolu viděla babička, matka Jendy a táty, jak se líbáme. Práskla to mámě. Máma šíleně vyvádí a křičí, že spolu chodit nemůžeme, že budeme mít postižené děti. Ale my o dětech přece vůbec nemluvíme – vždyť je mně teprve 16!

22. listopadu 1966

Pořád se nemůžu srovnat s tím, co mi řekl Jenda před měsícem, když jsem plakala, že se asi musíme rozejít. Rozčílil se a řekl mi něco neuvěřitelného: Prý vůbec příbuzní nejsme a já jsem adoptovaná! A že máma tak vyváděla, protože žárlila. Prý si na něj sama myslela! Ptala jsem se, kdo je můj skutečný otec, ale neznal ho, jen věděl, že se odstěhoval, když se s ním máma rozvedla kvůli tátovi…

22. října 1967

Vrátila jsem se domů od gynekologa. Jsem těhotná. Řekla jsem to mámě a taky to, že mně Jenda už před rokem prozradil, že táta nebyl můj vlastní. Rozbrečela se. Řekla, že si na svého pravého otce nemohu pamatovat, protože když odešel, nebyly mně ani tři roky. Dovolil, aby mě táta adoptoval, abych prý neměla v životě chaos… Máma slíbila, že vypátrá, kde můj opravdový otec žije.

24. prosince 1968

Dnes jsem dostala svůj nejkrásnější dárek k Vánocům! Chystaly jsme zrovna s mámou večeři a Jenda zdobil stromeček. Ségra s bráchou vzali Honzíka na procházku s kočárkem. Už je mu osm měsíců. Najednou někdo zazvonil, tak jsem běžela otevřít. Ve dveřích stál hezký černovlasý muž – bylo to trošku, jako když koukám do zrcadla. Otevřel náruč. Je to ON!!! Můj tatínek! Jsem šťastná!

2

Libuška dodala, že s tatínkem je nespojovala jen podoba, ale že si moc rozuměli. Celý život ho mrzelo, že se jí vzdal… Po odchodu od původní rodiny se oženil, ale další děti neměl. Po shledání se oba snažili vynahradit si oněch ztracených 15 let a trávili hodně času společně, samozřejmě i s Libuščiným synkem Honzíkem, který toho dne získal dědečka.