Míšo, co se stalo ve školce? Můžeš našim čtenářkám ve stručnosti říci, co se skrývá za kauzou, která dostala „pracovní“ název na sociálních sítích #nebuduzticha?
Šlo o to, že si mě jeden den zavolal ředitel k sobě do kanceláře s tím, že si se mnou potřebuje promluvit o jistých věcech týkajících se stížností rodičů na to, že jim děti doma nechtějí jíst maso. Trochu podprahově, ale vlastně velmi jasně z toho všeho vyplynulo, že na vině jsem já a že tímto přístupem ohrožuji školku i ekonomicky.
Já jsem se tam pod tíhou všech emocí rozbrečela, a tak mi ředitel navrhl jistá opatření, abych nemusela svou práci opustit. Zkoušel vymýšlet různé věty, proč maso nejím nebo jak s dětmi v takové situaci hovořit. A dal mi víkend na rozmyšlenou, abych se rozhodla, zdali chci ve školce setrvávat.
O víkendu jsem si na svůj instagramový profil dala příspěvek, kde jsem popisovala, co se stalo. Chtěla jsem jen malou podporu, protože jsem vůbec nechápala, co se to stalo a hlavně proč. Během jednoho dne se ale tento příspěvek rozšířil i na další sociální sítě a stránky, což se samozřejmě dostalo i k vedení školky. Diskuze mi tedy v pondělí nebyla vůbec příjemná, a tak jsme se domluvili, že dám výpověď.

V celé kauze šlo vlastně o jednu jedinou větu „nejím maso, protože mám ráda zvířata“, je to tak?
Ano, přesně tak. A já bych ráda řekla, že jsem dětem o svém stravování neříkala nic z vlastní iniciativy. Jen ve chvíli, kdy se mě děti začaly vyptávat proč mám jinou svačinu než oni a jiný oběd než oni. Tříleté dítě s vámi nic takového řešit nebude, ale šestiletý chlapeček, který vám mlsně kouká do talíře a ptá se, co to jím a proč nejím s nimi už svou odpověď chce. Řekla jsem mu, že nejím maso, na to se zeptal, proč ho nejím, a tak jsem mu odpověděla, že mám ráda zvířata. A celá ta nafouknutá bublina jsou tyto dvě věty.

Jde o pravdu. Uvědomuješ si, že výrok „nejím maso, protože mám ráda zvířata“ je vnímána pro mnohé jako tvoje varianta pravdy? Nebylo by lepší, kdybys spíše řekla, že ti maso nechutná?
Jenže to by nebyla pravda. Já zkrátka mluvila jen za sebe. Ne za nikoho jiného. Zvířata mám ráda, a proto nejím maso. A přeci mám nárok na svoji pravdu, není to tak? Uvedla jsem pravdivý důvod, proč maso nejím a děti takových lidí v budoucnu potkají mnoho. Není to přece žádné tabu. Moje varianta pravdy to samozřejmě je, také se v té chvíli ptali na mě, na moje důvody.
Myslíš, že to, co si řekla je manipulace? V jedné z diskuzí tato slova zazněla, přesně řečeno: „jde o manipulaci dětskou myslí“.
To si opravdu nemyslím. Manipulace by to mohla být, kdybych jim třeba řekla „je mi jich líto“ nebo „kvůli tobě zvířátka umírají“. Věty, které mohly být extrémně ostré. Já řekla, že je mám ráda a bylo to myšlené v dobrém, řečené tak, aby to pochopilo dítě. Musím si proto stát za tím, že jsem neřekla nic špatného. Navíc, já dětem neodpověděla za účelem, aby přestaly jít maso, jen jsem prostě zodpovídala jejich otázku

A vadí ti, že lidi, potažmo děti, jedí maso?
To je opravdu těžká otázka. Já sama jsem jedla maso do svých dvaceti, než se ke mně dostaly informace, co stojí za masným a živočišným průmyslem. Já to dětem za zlé nemám, jsou malé a tyto informace nemají. To je přirozené. Ale zároveň mi přijde fér, kdyby dítě přišlo domů s tím, že maso jíst nechce, aby se s ním o tom rodiče byli schopní bavit a najít třeba nějaký kompromis. Naopak mi manipulativní přijde postavení rodičů, kteří řeknou rezolutní ne a odmítnout se o změnách stravování s dětmi bavit. V takovém případě dítě nemá možnost volby, i kdyby ho chtělo mít.

Nejedná se třeba o takovou „veganskou propagandu“, tím, co říkáš nebo, co jsi dětem řekla?
To už je ale hodně přitažené za vlasy. Kdybych rozrazila dveře, posadila si děti dokolečka a začala jim vyprávět, co „pěkného“ jsem viděla na jatkách, tak ano, to by asi mohla být veganská propaganda, ale ne to, že jsem řekla, že nejím maso, protože mám ráda zvířata. To mi přijde opravdu absurdní.

Nemyslíš si, že jdou tyto výroky trochu ruku v ruce s tím, že máš na své instagramovém profilu informaci, že jsi aktivistka a bojuješ za práva zvířat? Být aktivistou totiž bývá v mnoha očích vnímáno dost extrémně...
Je možné, že to lidi k nenávisti opravdu pudí. Ale co je pudí ještě více, tak je to samotné veganství. To bývá takový červený praporek pro býka. S veganstvím je spojeno spoustu hezkých věcí, jako je soucit a láska, a to ke všemu živému, a proto nechápu, jak to, že to vzbuzuje tak negativní a zlé emoce. Nevím, možná je to tím, že veganství v očích mnoha lidí „narušuje“ to, co se jinak jeví normální. 

Já osobně proti různým stravovacím zvykům nemám vůbec nic, ale o veganství je známo, že k tomu, aby tělo dostávalo vše, co potřebuje, je třeba mu živiny dodávat doplňky stravy, jinak může dojít k poškození organismu. U malých dětí to asi může platit dvojnásob. Souhlasíš s tím? Jak ty bys vychovávala své dítě?
Vezmi si to z druhé strany. Lidé se běžně cpou uzeninami, nezdravým a tučným jídlem, to je vlastně v pořádku. A po veganech se pořád chce, aby si hlídali, jak se stravují. Běžný člověk se ale nehlídá prakticky vůbec, jí, co chce a dětem dávají často tolik nezdravého.
Ale ano, až my budeme mít dítě, rozhodně správnost výživy nepodcením, protože chci krásné a zdravé miminko. Ale to přeci není otázka veganství, to by si měl podchytit každý rodič. Je jedno, jestli je to vegan, vegetarián nebo milovník masa.
Vegani by si ale obecně měli hlídat vitamin B12. Nebála bych se ale dětem vařit ani tofu, tempeh nebo třeba luštěniny. Děti ve školce ode mě ochutnaly moji veganskou svačinu a chutnala jim. Znám spoustu dětí z veganských rodin a jsou zdravé a spokojené. Naopak. Veganství eliminuje mnoho civilizačních chorob.

Nemyslíš si, že by mělo mít malé dítě možnost ochutnat vše, co se nabízí, bez toho, aniž by mu někdo předem dal „instrukce“? Pestrá strava je přeci pro děti základ. A pak, aby se dítě, ve starším věku, rozhodlo samo.
Žádné dítě není od malička svobodné a vždy za něj rozhodují rodiče. My rozhodně našemu dítěti budeme dávat veganskou stravu a až bude starší, ať se rozhodne samo. Já přeci nemůžu dávat dítěti něco, o čem jsem přesvědčená, že není zdravé a může být zdraví škodlivé. To bych byla hrozný pokrytec. Každý rodič nutí svoji děti do té stravy, která je pro ně přirozená. To je všude stejné.
Ale pokud by naše dítě někdy ochutnalo maso, tak ať ho ochutná. Myslím si ale, že když bude od raného věku vychováván a veden k respektu k všemu živému, asi ho to samotného ani nenapadne.

V diskuzi mě zaujal tento příspěvek: Pracoval jsem roky v soukromém školství, drtivá většina z nás, co tam pracovali, byli vegetariáni, nebo vegani, dokonce jsme stravu podle toho nastavovali, ale nikdy jsme si nedovolili manipulovat dětmi, ani pro rádoby dobrou věc, kterým jsme věřili. To je neprofesionální. Míša místo toho, aby měla sebereflexi a přiznala, že to s tou manipulací nezvládla, se postavila do role oběti a vytvořila z toho problém pomalu na potlačování svobody projevu. Co si o tom myslíš?
Opět to slovo manipulace. Budu se opakovat, ale kdybych manipulovala, zvolila bych určitě jiná slova a jiné věty. Tím, co jsem řekla, přeci nikoho nemanipuluju.
Lukáš (manžel Míši): Dokonce se nám hned po tom, co se tato kauza takhle rozšířila, ozvali dva nezávislí právníci, kteří se shodli na tom, že se jedná o diskriminaci slova a cenzura.
Říkala jsi, že hlavním problémem je tady veganství. Proč?
Lidi nechtějí něco měnit. Bojí se změny, bojí se něco zkusit a dělat jinak. My se snažíme natáčet a fotit to, co se děje například na jatkách a většina firem dělá všechno proto, aby ven neuniklo nic nevhodného. Tak o čem to vypovídá? Oni nechtějí, ať se pravda o tom, jak se strašně zachází se zvířaty, dostala ven. Možná proto, že by to mohlo s lidmi pohnout a otevřít jim oči, aby měli o změnu zájem.

Kam až jsi ochotná zajít s aktivismem a bojem za zvířecí práva?
Já jsem optimista a doufám, že jednou nebudou jatka a zvířata se opravdu jíst nebudou. A kam jsem ochotná zajít? Já daleko. Jsem extrémně citlivá a toto téma je pro mě daleko důležitější než mé osobní štěstí.
Lukáš: Uvidíme, kam nás to zavede, ale teď se snažíme sesbírat informace a materiál z české živočišné výroby, abychom lidem ukázali, jak to tady chodí.

Také si přečtěte:

Uložit

Reklama