Milá redakce,

 

jdu si k vám vylít srdíčko, možná se i vyvztekat.

 

Víte, s kým se nejhůř komunikuje? S vlastní rodinou!

 

Máme 17měsíční dceru, která trpí od třetího měsíce atopickým ekzémem (původně to měly být bezvýznamné pupínky, ovšem jak se později ukázalo, jedná se o „atop“). Kojila jsem ji plně, jak jen to šlo. Po šestém měsíci jsme pomalu začali přidávat pevnou stravu – hypoalergenní, aby se ekzém nezhoršoval.

 

Bohužel jsem narazila na nepochopení ve vlastní rodině. Manžel, ten je v pohodě, všechna vyšetření absolvoval se mnou – jednak chtěl on sám se o této nemoci něco dozvědět, jednak jsem si to přála – aby věděl, co a jak, navíc rodiče jsme oba dva, ne?! Tím, že ani jeden nejsme alergik a ani v celém širokém dalekém příbuzenstvu se toto onemocnění nevyskytuje, rodiče z obou stran včetně tetiček a strýčků nás „obviňují“ z přehnané péče, že z Karolínky vychováváme skleníkovou květinku.

 

Dalo mi hodně, hodně práce přesvědčit babičky, které rády naše Kačátko hlídají, že čtyřměsíční kojenec nebude ani pít ovocné šťávy, ani jíst různé smetánky. Já sama jsem si sehnala spoustu literatury, nabízela ji i našim či manželovým rodičům, ale ti nikdy nebyli ochotní do ní byť jen nahlédnout. Dalo by se říct, že do jejího prvního roku bylo relativně snadné ji ochránit před „gastronomickými“ útoky příbuzenstva – vajíčka i pečivo či chleba a kravské mléko jsem striktně zakázala. Žbrblali, ale respektovali to.

 

Ovšem jen jsme Karolínce rozsvítili na dortu první svíčku, najednou v jejich očích dospěla a od té doby, tedy pět měsíců, už na nás zase všichni útočí. Jaktože jí nedáme rajče, jahodu, pomeranč, kiwi, bramborovou kaši (obsahuje máslo a mléko), citron, med... prostě věci, které nesmí, jinak by se jí zhoršil ekzém. Kdyby to byly jen řeči, asi bych se nad to povznesla, jenže jsem zjistila, že tyto naše zákazy babičky a dědečkové při hlídání Kačátka překračují. Jednou jsem totiž pátrala po příčinách zarudlých ložisek, až jsem zjistila, že jí naši dali „jednu malilinkatou mandarinku a jak jí chutnala“. Příšerně jsem jim vynadala. Rodiče manžela jsem na to výslovně upozornila, ovšem netušila jsem, že si to vysvětlí po svém. „Když ona ten tvarohový závin tak chtěla, tak jsme jí ho nemohli odepřít. Vždyť je už velká.“

 

A já už nemůžu, nemůžu, nemůžu – jsem z toho věčného vysvětlování unavená. Já i manžel. Ale jsou jak umanutí, v jejich očích Karolínce ubližujeme. Ukazovala jsem jim i zprávy od dermatoložky, aby viděli, že si nevymýšlíme, ale oni tvrdí, že to jsou jen výmysly, aby si ti doktoři „dělali reklamu“, a že vnučce nic není a vůbec.

 

Chápete to? Já ne!

 

Máte nějakou radu, způsob, jak jim to vysvětlit, přimět je ke spolupráci?

 

Díky

 

Miluška

Reklama