.

Nejhorší šéf na světě: Také jste ho potkali?

Vztahy

Nejhorší šéf na světě: Také jste ho potkali?

V zaměstnání tráví většina z nás podstatnou část života, a tak by nás práce nejen měla aspoň trochu bavit a uspokojovat, ale hlavně bychom se v ní měli cítit dobře. To samozřejmě zahrnuje dobré vztahy s ostatními kolegy, včetně šéfa. A že takový šéf umí udělat ze života pěkné peklo, o tom svědčí následující příběhy.  

Za všechny jsme vybrali dva. Nicméně asi jsme nepřišli na nic nového, když zjištěním našeho malého průzkumu bylo, že všichni ti nejhorší šéfové v podstatě sami nic moc neuměli a nebyli spokojeni se svým životem.

šéf

Svou neschopnost a chiméry schovávali za aroganci a povýšenost. Nebo vy jste se snad někdy setkali s příšerným šéfem, který měl jinak respekt díky svým znalostem a dobře odvedené práce? Ne, takoví většinou bývají sice přísní, ale nestraší jim v hlavě bubáci a nemají tudíž potřebu se po někom vozit…

Dagmar

Než jsem nastoupila na mateřskou, měla jsem opravu šíleného šéfa, tedy šéfovou. Zakomplexovaná paní, která se na své místo dostala, kdo ví jak. Šeptali se samozřejmě různé věci a jak se říká: není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu.

Všichni jsme jí sloužili a museli být stoprocentně loajální, aby se neprovalila její neschopnost. Navzdory svým neznalostem v oboru seděla na velmi dobrém místě a byla odhodlaná tam vydržet, i kdyby měla snad i zabít.

Její mocnou zbraní byl zcela paralyzující křik na danou osobu. V podstatě jsme vůbec nevěděli, jaká mají její slova význam, ale účinek na většinu lidí byl okamžitý. Rozklepaná kolena, strach o místo, vidina okamžitého vyhazovu. Když se mi to stalo poprvé, měla jsem pocit, že můj život skončil, že jsem nula, která nikdy nic nedokáže.

  • Ale to není vše. Šéfová bez mrknutí oka dokázala do očí lhát a přetáčet věci tak, jak se jí hodily. Proti tomu v podstatě člověk nezmohl nic.

Časem jsem si zvykla a hlavně pochopila, že toto je prostě její způsob jednání. Ale mám-li být upřímná, už teď se snažím hledat nějaké jiné místo. Nedovedu si představit, že bych se tam po mateřské vrátila a nechala si ty její výstupy líbit. Prostě jsem dospěla…  

Hana

Roky jsem pracovala v jedné firmě a také tam dost zažila. Když mi byl představený nový šéf, pomyslela jsem si v duchu něco o tom, že takových panáčků jsem už zažila a věřila, že žádná zásadní změna nenastane. Mýlila jsem se. Pán byl značně psychicky nevyrovnaný a denní docházení do práce a kontakt s ním mi působily stále větší a větší problémy.

  • Peskoval nás za cokoliv. Hrníček na stole, taška u židle, zavřené okno/otevřené okno, špatný účes, špatné oblečení, špatný den…

Když v poštovní schránce naskočilo jeho jméno, vždy jsem zaúpěla a připravovala se na další výlev slov. Můj šéf byl totiž pravděpodobně zneuznaný dramatický umělec, a tak se květnatě rozepisoval o všem, co jsme udělali špatně, a dožadoval se rychlé odpovědi. Kdo neodpověděl do deseti minut, byl nařknut z toho, že nevěnuje dostatečnou pozornost své práci.

Tohle uvažování přitom nemělo logiku. Místo, abychom se soustředili na vlastní pracovní náplň, museli jsme číst jeho rozsáhlé literární výtvory a na vše svědomitě odpovídat. Pracovní doba v podstatě jako by neexistovala. Emaily posílal i v pozdních večerních hodinách. A když zůstaly do rána bez reakce, připomínal nám, že doba je zlá a že každý musí být tak pracovitý jako on.  

Zvláštní kapitolou byl jeho pes, kterého si vodil do práce. Mám zvířata ráda, ale tento chudák se bohužel netěšil u nikoho oblibě, protože jsme věděli, že patří nenáviděnému šéfovi. Byl to takový ten vyšlechtěný buldoček, kterého někteří navlékají do oblečků. A šéf nebyl výjimkou. Jeho pes se promenádoval po kancelářích v slušivé kombinéze s kapucí a nám často připadalo, že má v sobě zabudované odposlechové zařízení.

Přiznám se, že i když mě práce bavila, měla jsem fajn kolegy a do zaměstnání to měla doslova pár kroků, právě tento šéf byl důvodem, proč jsem kývla na nabídku bývalé kolegyně a po patnácti letech upustila své první pracovní místo. Člověk by si měl zachovat důstojnost... a když nemá sílu na boj, odejít dřív, než se mu nespokojenost projeví na zdraví.  

Zažila jste někdy šéfa, který by vám znepříjemňoval život?

Možnost%
Ne, mám štěstí na šéfy…15
Naštěstí to nikdy nebylo tak zlé, ale některé bych znova nemusela…42,8
Ano, bylo to peklo, ale vydržela jsem.17,3
Ano! Kvůli šéfovi jsem odešla i z práce.23,7
Nikdy jsem šéfa neměla.1,2

Přečtěte si také

   
15.12.2015 - Příběhy - autor: Marcela Macáková

Komentáře:

  1. avatar
    [16] margot [*]

    jo, měla jsem šéfa, že jsem si myslela, že to horší být nemůže... v další práci jsem zjistila, že může - také jsem radši po 2 měsících z místa odešla, to se prostě nedalo (Meryl Streep z Ďábel nosí Pradu učiněný beránek) a než si nechat všechno líbit včetně podrazů a naschválů... nebyla jsem první a ani poslední, pak byla milá paní z firmy odejita. teď jsem šéfová sama sobě a je to taky mizérie, benefity nic mocSml30

    superkarma: 0 15.12.2015, 20:32:52
  2. avatar
    [15] SNÍŽEK [*]

    každý má svoje mouchy,ale pokud si udělám dobře svou práci,tak se to dá vydržet.

    superkarma: 0 15.12.2015, 19:44:53
  3. [14] Karo Líná [*]

    Na šéfy jsem měla vždycky velké štěstí, vycházeli jsme skvěle a s mnoha bývalými jsme dodnes přátelé Sml67 Ani nevím, čím jsem si to zasloužila Sml30

    Jenom jednou, to mi bylo 25, jsem dostala šéfovou, o dvacet let starší paní. Já byla tehdy vysoká a hodně štíhlá, mladé děvče plné energie (kdeže ty časy jsou Sml30). Paní šéfová byla malinká a hodně zavalitá, taková žlučovitá kulička. Od prvního pohledu mě neměla ráda a dávala mi to bohužel dost najevo. Při každém kontaktu mi nejdřív nakázala, ať si sednu, ona zůstávala stát. Nemohla se srovnat s tím, že na mě musí koukat kamsi hodně nahoru. Jednou, když jsem se omluvila z práce kvůli nevolnosti, mi řekla, ať si dám pozor, že na mě má pifku od začátku. No, naštěstí jí ta pifka dlouho nevydržela. Po pouhých třech měsících jejího působení byla ze dne na den odvolaná vyšším vedením a na její místo byl dosazen muž, který byl úplně jiná kategorie a i po těch desítkách let si dodnes občas voláme a povídáme si, jak se máme Sml67

    superkarma: 0 15.12.2015, 11:56:33
  4. [13] bobani [*]

    měla jsem slušné šéfy

    superkarma: 0 15.12.2015, 11:55:00
  5. [12] Rikina [*]

    To mám teď, šéfa, se kterým vydrží jedině svatej, a to nevím, kterej. Sml80 Ovšem dlužno poznamenat, že je to neuvěřitelně chytrý chlap, absolvent mnoha škol tuzemských i zahraničních, uznávaný odborník ve svém oboru, úspěšný, společenský, vtipný. Bohužel taky workoholik, a bezohledný manipulátor (proto je tak úspěšný). Lidsky se s ním dá vycházet jen tu a tam, když má světlou chvilku, což není často, a upřímně lituju jeho manželku, mít takového doma, tak buď už sedím za vraždu, nebo jsem v útulné léčebně. Sml24

    superkarma: 0 15.12.2015, 11:43:11
  6. avatar
    [11] Pentlička [*]

    Zažila jsem dva blbé šéfy, jedn byl chlap, strašný puntičkář a posera, strašně se bál cokoli podniknout, co by se náááhodou mohlo vykládat jako neloajálnost k nadřízeným a druhá byla ženská, odporná kreatura, workoholička ,která místo dovolené chodila do práce, čuměla tam denně do deseti do večera a tohle brala jako normu. Také si potrpěla na ty, kdo u ní vysedávali v kanceláři a řešeli tam strašně "závažné" pracovní problémy. Kromě toho byla vysloveně zlá, snažila se škodit, každého pomlouvala, každý byl pro ni blbec, neustále šťourala do práce druhých, kritizovala každé rpzhodnutí, které se neslučovalo s jejím názorem, neměla smysl pro humor, všecko brala smrtelně vážně, na každého řvala, zvala si na koberec, škrtala v dopisech, samé vykřičníky a otazníky. Pracovat jako její podřízená bylo strašné. Já se z toho málem psychicky zhroutila. Musela jsem odejít. Teď mám senzačního šéfa a hodně se mi ulevilo. Těch asi 8 let, co jsem musela strávit s těmi předchozími dvěma se podepsalo na mém duševním zdraví. Občas se mi o nich ještě teď zdá a budím se vždycky zpocená hrůzou.

    superkarma: 0 15.12.2015, 10:31:54
  7. [10] free [*]

    zzandaa — #8Jo já to měla skoro podobné, ne že by mi vyčítal práci ale zase mě pujčoval coby písařku na jiná oddělení, a tam potřebovali samozřejmě čtvrtletně zrovna, když jsem měla na práci daňová přiznání. Svoji práci sem tahala domů nebo zůstávala do noci. Vyřešila jsem to mateřskou. Když jsem ho před časem potkala na jedné akci, veřejně mi smekl poklonu, že jsem byla jeho nejlepší asistentka. Trochu pozdě ale přece.

    superkarma: 0 15.12.2015, 10:21:03
  8. avatar
    [9] delfi.na [*]

    mám fajnového šéfa a už jsem u něj 25 let a doufám, že do důchodu mi to vydrží Sml16

    superkarma: 1 15.12.2015, 09:19:33
  9. [8] zzandaa [*]

    Tak můj šéf vyvíjel hrozný psychický tlak ve stylu: A opravdu si myslíte, že na to máte? Já bych to měl za dvě hodiny, proč vám to trvá celých osm? To nepočítám, že jsem tam musela být i jedenáct hodin, z toho minimálně hodinu denně u něj na koberečku. Na odchodu jsme se shodli oba a teď mi říká, jak jsem byla dobrá, protože od té doby na dané pozici vystřídal čtyři další holčiny a každá skončila do měsíce. Dneska by si mě vážil jinak...

    1. na komentář reaguje free — #10
    superkarma: 0 15.12.2015, 09:12:53
  10. avatar
    [7] datura [*]

    Pokud mi šéfoval chlap, bylo to naprosto v pohodě, ale zažila jsem šéfovou babu, zakomlexovanou a žádnou krasavu a zažily jsme si s ní my, mladé a krásné, galeje. Naštěstí se pak zamilovala do jednoho soudruha náměstka a ten si ji odstěhoval do své fabričky a nastaly nám úžasné časy s novým a bezvadným šéfem. Taky ráda vzpomínám na doby, kdy jsem sama šéfovala deseti chlapům a bylo to bezvadné, žádné drby, všechno se řešilo hned, aby nebylo dusno. Jen když mě pozvali do hospody, tak jsem brnkla manželovi, aby mě za hoďku vyzvedl, aby mě třeba neopili a já jim neslíbila vyšší platy Sml30Sml30Sml30

    superkarma: 3 15.12.2015, 08:24:32
  11. avatar
    [6] capkova [*]

    Potkala jsem nejhoršího , ale i nejlepšího a taky jsem si i sama zašéfovala. Sml16

    superkarma: 0 15.12.2015, 07:38:08
  12. [5] Boros [*]

    Moje bývalá vrchní je už naštětstí v penzi. Dokud vrchní nebyla, byla celkem normální, ale pak jí moc stoupla do hlavy a byla to hrůza hrůz.

    superkarma: 0 15.12.2015, 06:59:12
  13. [4] telelot [*]

    taky jsem zažila takového zakomplexovaného, uřvaného blba, zrušil mi místo a byl tak "hodný", že mě přesunul jinam. Vydržela jsem a dnes jsem zpět na svém původním místě a blb skončil v propadlišti dějin... Ale paradoxně se mi hodil, psala jsem o něm seminárku na zápočet Sml30Sml30

    superkarma: 1 15.12.2015, 06:36:24
  14. [3] janavys [*]

    Já jsem měla na šéfy vždycky štěstí. Pohodáři. Sml16

    superkarma: 0 15.12.2015, 06:31:46
  15. avatar
    [2] gerda [*]

    Nemožná šéfová mezi šéfy vůbec se mi vyskytla jen jedenkrát. Mladinká hysterka, workoholička, vedle níž byl každý lempl a ona dokázala vzbudit pocit viny a lenosti i v tom nejpracovitějším člověku. Ani nemusela spát, jíst, pouze pracovat a jít všem příkladem. Do toho chaotická rozhodnutí. V kolektivu jsme se usnesli, že pro ni bude nejlepší, když jí poskytneme možnost pracovat ještě vícSml57. Všichni jsme dali výpověď pod heslem "radši na pracák, než..." Nelitoval nikdo.

    superkarma: 1 15.12.2015, 05:01:43
  16. avatar
    [1] peetrax [*]

    Naštěstí jsem mohla vybrat hned tu první možnost...

    superkarma: 0 15.12.2015, 00:54:58

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme