Přečtěte si příspěvek od pisatelky, která se nepodepsala. Je o jejím současném příteli. Ví, že ho nezmění. Děkuji Vám čtenářko za příspěvek. Chápu Vás, jen jsem zvědavý, zda to vydržíte dlouho. Čekat, že se změní, totiž asi vážně nemá smysl.

Dobrý den milé ženy.

Nikdy by mě nenapadlo že jednou budu žít způsobem, jakým teď žiju, a že si ani v nejmenším nebudu lámat hlavu s věrností. Vždycky jsem naopak snila o tom, že až najdu toho pravého, bude to dokonalé splynutí, prostě jedno tělo a jedna duše.  Jenže osud tomu nejspíš chtěl jinak.

Když jsem před 4 lety potkala Michala, byla to láska na první pohled. Byl to nesmírně okouzlující muž. Byla jsem do něj úplný blázen. Pár měsíců jsme spolu chodili  a pak mi navrhl abych se k němu nastěhovala. Neváhala jsem ani vteřinu. Bydlel v krásném podkrovním, útulném bytě. Prostě místo jak stvořené pro hnízdečko lásky.

Tahle iluze mi však vydržela doslova týden. Na víkend  si Michal naplánoval večírek. Pozval několik svých přátel , samozřejmě mezi nimi byly také ženské. Jen mě překvapilo , že většina z nich přišla bez partnera. No co prostě nemají takové štěstí jako já, řekla jsem si v duchu. To jsem ale ještě netušila , jaké mě ten večer čeká překvapení.

Dost se popíjelo, takže když se přiblížila půlnoc, vládla už hojně uvolněná nálada. To by mi ani tak nevadilo, i když nejsem žádný flamendr. Pak jsem si ale všimla , že Michal flirtuje  s jednou blondýnou. Smáli se jako blázni, pořád si něco šeptali a než jsem se nadála , seděla mu na klíně a prsty se mu probírala ve vlasech. Střelila jsem  jsem po nich nevěřícným pohledem ale ani je to neznepokojilo. A kdyby jen to , za chvíli  spolu zmizeli v naší ložnici. To mě totálně  dorazilo.

Bláhově jsem doufala, že šlo jenom o bláznivý úlet ale Michal mě následující ráno vyvedl z omylu. Miluje mě ale nikdy mi nesliboval absolutní věrnost. K životu prý potřebuje volnost a to ve všech směrech. A jestli se mi to nelíbí, tak bohužel  ale nehodlá se měnit. Dali jsme si čas na rozmýšlenou, přestěhovala jsem se zpátky k sobě domů a usilovně přemýšlela, co si s tím počnu.

Bylo to snad nejhorší rozhodnutí v mém životě. Na jednu stranu jsem měla chuť poslat ho do háje, na druhou stranu mi šíleně chyběl. Lítala jsem v tom až po uši. A tak šla veškerá hrdost stranou a já jsem přistoupila na jeho hru. Od té doby žijeme spolu, nevěřím že svůj přístup někdy změní ale miluji ho a o jiného nestojím.


  • Také jste někdy udělala chybu a myslela si, že ho změníte?
  • Co myslíte? Je správné čekat, že se vám partner přizpůsobí? V čem? Proč?
  •  Je naivní holka, která si myslí, že až budou mít miminko, ten její přestane chodit do hospody, na fotbal atd…
  • Sama jste se pro někoho změnila? A bylo vám to k něčemu?
  • Ten váš se nezměnil, či změnil? A k lepšímu, nebo horšímu?
  • Co byste poradila těm všem, co čekají, že jejich miláček si uvědomí, jaký je, a udělá něco se sebou?

Těch podtémat se nabízí dlouhá řada a věřím, že když se zamyslíte, že na něco dalšího určitě přijdete.

Pomozte ostatním radou, otevřete jim oči, nebo dejte naději! Univerzální pravda a  návod na život sice neexistuje, ale příklady mohou mnoha ženám napomoct v rozhodnutí, odejít, nebo setrvat…

Své příspěvky posílejte na redakční e-mail

redakce@zena-in.cz

A já jednu z vás, co přispějete, odměním dnes odpoledne  krásnou květinou!

Reklama