Reklama

Milé ženy-in,

já vstávám každé ráno stejně, když mě olízne nejlepší přítel člověka. Vím, že musím vstát, protože jeho potřeby jsou silnější než můj spánek.

Před několika lety jsem jako každé ráno vstávala do práce s budíkem. Tenkrát jsme ještě žádné psisko neměli.

Bydlíme totiž v rodinném domečku, který je patrový. V patře máme ložnici.

Manžel ještě spal a já jsem již scházela jako první člen rodiny do přízemí, abych se připravila na hromadné vstávání ostatních.

Zděsila jsem se. Domovní dveře, které jsou naproti schodišti, byly otevřené a v kuchyni a obýváku se svítilo.

Vyběhla jsem za manželem do ložnice, abych mu sdělila, co vidím. Myslel si, že ho tímto žertem budím. Když viděl mé vykulené oči, vstal. Běžel také dolů.

Hrůza. Dolní část bytu byla vykradená.

Dnes už ničeho neželím. Vždy si říkám, že kdyby musely tehdy mé malé děti na záchod a někoho tam překvapily, mohlo se stát něco horšího.

Nejhorší je doba, než nabudete zpět ten pocit nalezeného soukromí.

Dnes máme psa. No, nevím, jestli by nás ochránil. Někdy si myslím, že jeho by neprobudilo nic.

Vrzi 


Vrzi, to je moje noční můra, že se někdo dostane do bytu, kde bydlím a já to zjistím až ráno. I kdyby váš pes byl malý a rád spící, máte alespoň malou jistotu bezpečí.