Bulvár

Nejhorší na škole

Ahoj všem!

Ano, samozřejmě i já maturovala. A vzpomínám na to, jako by to bylo včera. Moc dobré vzpomínky nemám, přestože jsem odmaturovala s úspěchem.

Už od prváku nám do hlavy mlátili, že tohle a tohle bude v matuře, že se musíme učit pořád, ne jenom ve 4. ročníku, že maturita není jen o štěstí, ale především o znalostech. Není divu, že jsme se klepali jen při pomyšlení, že jednou budeme maturovat.

Rok se s rokem sešel a naše třída, jak jinak, než nejhorší na škole (no, na naší škole byla prý nejhorší třída každá) se připravovala na maturitu. Teď ani nedokážu říci, jestli byli vyplašení a vystresovaní víc učitelé nebo my studenti. Už v lednu jsme začali z lékáren hromadně vykupovat různé paměť povzbuzující a stres utišující přípravky, maturitní otázky se kopírovaly ve velkém, samozřejmě, že za ty nejtěžší, na které si troufli pouze ti nejchytřejší, padaly nemalé finanční částky. Čím více se maturita blížila, tím více jsem, jako 100 % nervák, začínala propadat panice. A to bylo něco pro moje okolí. :) Čím více jsem se učila, tím méně jsem toho uměla. Když jsem se v noci probudila ze snu o Boženě Němcové a její Babičce, jako první mě napadla anglická nepravidelná slovesa, ráno jsem se probouzela s myšlenkami na podvojné účetnictví, do školy jsem jezdila přemýšlejíc o pěti P... prostě dokonalý předmaturitní stres.

A byl tu svaťák. Jestli jsem předtím měla nervy, tak teď se to rozhodně nedalo srovnat. Doma radši všichni zmizeli bůhví kam, jelikož se mnou bylo k nevydržení. Když jsem náhodou všem nevykládala jak nic neumím - upozorňuji, že jsem se učila neustále ve dne v noci - tak jsem propadala hysterickým záchvatům, že „to neudělám". Den před maturitou jsem byla naprosto šílená. Jen jsem se klepala a řvala a řvala. Teď se musím děsně smát, když si na to vzpomenu, ale v ten den to bylo na mou psychiku něco šíleného. Na noc samozřejmě prášek na uklidnění a ráno znovu. A jelo se. Cestou jsem ani nedutala. Trochu to ze mne opadlo, až když jsem viděla své spolužáky, kteří na tom byli stejně.

Následovaly první zkoušky, všechno to strašně utíkalo. Více jsem se uklidnila hned po té první, kterou jsem měla za jedna. Druhá a třetí byly o něco horší, ale zvládla jsem je taky. Poslední zkouška mi dala maličko zabrat, až jsem byla přesvědčená, že si maturitu zopáknu v září. Štěstí ale při mně stálo a nakonec jsem zvládla i tu zkoušku poslední a maturitu jsem měla v kapse! To byl tak neuvěřitelný pocit, po těch nervech, ta úleva, ta svoboda, prostě něco fantastického!

Hned večer jsme s holkama šly ten úspěch maličko zapít. Bylo to fajn. Měla jsem z toho dne moc dobrý pocit a myslela jsem, že mi ho už nic nezkazí. Ovšem opak byl pravdou. Přišla jsem domů a mamka na mě čekala v obýváku. Netvářila se moc dobře, říkala jsem si, že je asi naštvaná, že jsme trochu popíjely. Řekla mi, že se mnou chce mluvit. Tak jsem si sedla k ní a čekala, co bude. To, co jsem se dozvěděla, byla pro mě hodně velká rána. Maturita nematurita, měla jsem po náladě. Bylo mi sděleno, že se mí rodiče budou rozvádět. Vůbec jsem to nechápala, myslela jsem, že se mi to zdá. Bohužel nezdálo. Ti dva lidé, kteří mne vychovali, se kterými jsem vyrostla, trávila dětství, vychovali mne, teď budou od sebe a já budu docházet ke každému zvlášť? To nemůže být pravda... A byla. Sice jsem už byla dospělá a měla jsem se stěhovat, ale dospělý člověk to nese hůř než malé dítě.

Tak místo toho, abych večer po maturitě usínala s blaženým pocitem, že jsem to dokázala, jsem noc probděla na mokrém polštáři od slz se steskem staženým hrdlem... Asi bude všem jasné, co se mi tedy vybaví, když se řekne maturita - nervy a rozvod rodičů.

Hezký den!
Dooma


Děkujeme za pěkný příběh, i když se smutným koncem.

Jak vzpomínáte na maturitu Vy, ženy-in? Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz!

 

 

   
24.05.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [4] Japina [*]

    Znám ještě horší konec. Rodiče kamarádky už rozvedení byli, ona bydlela s matkou, ta ji hned po matuře sdělila, že už ji doma nechce, že ona chce mít se svým přítelem klid, a ať se do 3 dnů vystěhuje - kam? - starej se! - jsi dospělá?!.

    superkarma: 0 24.05.2007, 14:56:09
  2. avatar
    [3] teb [*]

    Přidávám se ke Kassy. Nebylo to od tvých rodičů vůbec hezké. Mám pocit, že čekali, až složíš "zkoušku dospělosti", aby ti to řekli. Kdyby ještě pár dnů počkali, opravdu by se nic nestalo.

    superkarma: 0 24.05.2007, 14:26:28
  3. avatar
    [2] Kassy [*]

    To od nich nebylo zrovna ohleduplné říct ti takovou věc místo gratulace a oslavy maturity. Kdyby to oznámení odložili o den, nic by se snad nestalo a nezkazili by ti důležitý den

    superkarma: 0 24.05.2007, 14:17:10
  4. avatar
    [1] arjev [*]

    a přeji ti

    superkarma: 0 24.05.2007, 14:03:10

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme