Pan Werich říkal, že nejhorší je srážka s blbcem. Já zase říkám, že nejhorší je srážka s Českou poštou.

Moje dcera vyhrála v soutěži docela drahou výhru, a tak jí balíček došel doporučeně. Logické. Jenže pak nastal problém. Balíček jsem si přišla vyzvednout já, protože dcera nemá občanku. Úřednice mi balíček nechtěla vydat, protože nebyl na moje jméno a dceři ho nechtěla dát, protože ona neměla občanku a ještě rok ji mít nebude. Co na tom, že ji mám napsanou v občance já. Tak jsme tam spolu bojovaly, ona chtěla výhru poslat zpět a já ji chtěla vydat. Nakonec jsem vyhrála, ale obávám se, že to byla jen malá bitvička ve velké válce.

Ona naše pošta je vůbec drahokam mezi úřady. Už jenom chování jejich úřednic. Nepřišla mi karta k účtu, a tak jsem to šla reklamovat. Vyslechla jsem si přednášku, že se jim to ještě nikdy nestalo, že jsem první případ, a jestli ji opravdu nemám doma. Připadala jsem si jak strašnej podvodník, který chce získat druhou kartu k jednomu dětskému účtu, kam chodí holce kapesné a je na něm asi šest stovek. Udolala mě a já přiznala, že jsem ji možná vyhodila s reklamními tiskovinami. Stejně bylo nutné vyplnit reklamační tiskopis, což úřednici strašně vytočilo, protože bylo půl hodiny před zavírací dobou a jim přijel nějaký vůz pro poštu. Takže při vyplňování občas zavolala na kolegyni: „Máňo, zdrž ho tam, když já tady TEĎ musím vyplňovat něčí papíry. A musím se s tím zdržovat, když NĚKDO si to neumí ohlídat a má doma bordel.“

Jiná zaměstnankyně naší pošty mi při doručování pošty vždycky vzbudí dítě. Chodí totiž okolo dvanácté, zazvoní jak blázen poprvé. Já se při tom šíleném zvuku okamžitě zvednu a běžím ke dveřím. V tom okamžiku zazvoní po druhé tak, že by vzbudila i mrtvolu. Běžím dolů po schodech a slyším zase zvonění. Zkoušela jsem i po prvním zvonění vykouknout z okna, ale je rychlejší a stejně stihne zazvonit podruhé. Když se vykloním z okna, tak na mě zaječí: „Paní poďte si dolůůů.“ Už jsem jí vynadala já, můj muž, ale je to prd platný – ona stále zvoní jak na lesy.

Tady to už neřeším. Za dva měsíce se stěhuji na druhý konec republiky, tak ať si na téhle vísce pošťačky hulákaj, jak chtějí. Navíc vidím, že podle věku tady hulákají asi sto let, tak jim přece to potěšení kazit nemůžu :o)

Šárkaa


To je hrozné. Já to četl a úplně jsem ty „paní“ viděl. To hádání se na poště je klasika, sice občas zapomenu něco já, ale těch důvodů, proč mi to nemůžou vydat, je vždycky spousta... Jednou jsem tam (ale je pravda, že hlavně kvůli sobě) vyzvedával dopis na čtvrtý pokus.

Pokud máte další úřednickou historku, napište mi na adresu redakce@zena-in.cz. A taky dnes můžete vyhrát lístky na flamenco! Klikněte SEM!

Reklama