Dobrý den, milé ženy-in...
 
Nevím proč, ale když jsem si přečetla středeční téma „Kdy jsem se sekla", tak se mi hned vybavilo to, jak jsem se nesčetněkrát mýlila v mých kamarádkách a kamarádech - naštěstí už bývalých, jelikož podlost a pomlouvačnost je snad jedna z nejhorších vlastností...

Představte si, jak se svěřujete se svými šrámy na duši a žádáte o pochopení své kamarádky. Ona nasadí výraz, že mě zcela chápe, a kýve na znamení toho, že se mnou děsně cítí - no, aby jí ta hlava upadla!!! :-)) Ještě jí symbolicky v závěrečné větě řeknete, aby nikomu nic neříkala. No jo, a ještě tentýž den to ví celé město včetně rodiny, že se Vám do baráku nastěhovala tchyně, kterou nesnášíte - důsledky toho tu snad ani nebudu popisovat... Ano, to se člověk sakra sekne, když důvěřuje takové slepici! No ani já nejsem výjimkou. Také jsem si prošla školicí zkouškou, že nemám všem důvěřovat a každému hned vše vyslepičit.

Asi některá z Vás ví, jak to chodí - svěříte se, že se Vám zrovna včera nepovedly knedlíky pro návštěvu, a náhle z toho vyjde, že neumíte vařit, a tak děláte polévky z pytlíku a guláše z konzervy... svěříte se, že jste si s manželem koupili vibrátor, a vzejde z toho to, že jste žena s úchylkou nymfomanie a nebo že nemáte asi tak kvalitní sex s partnerem, jelikož se musíte uspokojovat vibrátorem - nevím, co je horší...

Také jsem tak nějak naletěla na kamarády - kromě pomluv a podlosti jsem se také setkala s tím, že domnělý můj kamarád bude za mnou stát za všech okolností. Aááá – to jsem se opět sekla... Krásný den, vzala jsem si na sebe tričko, co má jako ramínko tu šňůrku kolem krku, a většinou se podprsenky pod to nenosí, jelikož by od ní byla vidět ramínka (leda tak si vzít neprůhledná). Vzala jsem si sukni a vyrazila do školy.

Hned první hodinu jsem si povšimla toho nezvyklého šumu kolem mě - opravdu by mě nenapadlo, co to bude za „komedii", nebo pro mě spíše za tragédii. Tím spíš by mě nenapadlo, že v té tragédii budu hrát hlavní roli já. No ovšem, a můj „kamarád", který se nechal svést kolektivem, vzal houbu, namočil ji do vody a napustil ji inkoustem. Vůbec jsem netušila, o co jde, jelikož jsem věnovala pozornost v té chvíli úplně něčemu jinému. „Kamarád" ke mně přistoupil zezadu a houbu mi vyždímal na hlavu... Hahahaha - no to bylo legrace najednou. Dovedu si ze sebe udělat srandu, ale co je moc, to je moc! Tričko zničené a mokré, takže nebudu ani popisovat, co bylo bez té podprsenky vidět...

Poučila jsem se - nemyslím v tom ohledu, že už navždy budu nosit podprsenku a budu v ní i dokonce spát, ale poučila jsem se v tom smyslu, že už asi nikomu nebudu tak věřit, jako jsem vždy věřila. Je to smutné zjištění... Možná, že jsem měla na ty lidi smůlu, a tak doufám, že Vy jste měli snad lepší zkušenosti se svými blízkými a že jste se v nich tak nesekli jako já...
 
Krásný den přeje Trpajzlig...


Uf, dobrý den.

Musím říct, že vámi popisované historky jsou dost hrůzné a skutečně nechápu, kdo by mohl být schopen toho s tou houbou. Tak pitomý kanadský žertík bych považoval za možný maximálně na druhém stupni ZŠ, ale jak vidím, děje se ledacos.

A co vy? Sekli jste se ve svých přátelích? Napište nám na adresu redakce@zena-in.cz!

Reklama