Už se vám někdy stalo, že jste potřebovala na záchod a nebylo kam? takovou situaci a zároveň nejstrašnější hodinu svého života nám popsala naše čtenářka Markéta a inspirovala nás k dennímu tématu.

Rozhodla jsem se napsat sem svůj příběh, který je starý asi 5 let, ale dodnes jsem se s ním nikomu nesvěřila. Tenkrát jsem byla s přítelem na návštěvě u jeho kamaráda, povídali jsme si a popíjeli a když jsme odcházeli, už se mi dost chtělo na malou. Ale styděla jsem zeptat, kde mají toaletu, tak jsem si řekla, že si odskočím na autobusovém nádraží, odkud jsme se vraceli domů.

toilet

Když jsme dorazili na nádraží, hned jsem se hrnula k záchodům, ale přítel mě začal přesvědčovat, že to vydržím a ať raději jdeme do fronty k autobusu...Věděla jsem, že nás čeká ještě 40 minut jízdy, ale protože nerada navštěvuji veřejné WC, rozhodla jsem se, že to vydržím domů. Když se autobus rozjel, začala jsem svého rozhodnutí litovat, moje potřeba se rychle zhoršovala a já zoufale počítala kilometry, které nám zbývaly do cíle.

Když už nám zbývalo už jen pět minut cesty, stalo se něco hrozného. Když jsme se míjeli na úzké silnici s protijedoucím náklaďákem, pod naším autobusem se utrhla krajnice a my skončili v příkopu. Nikomu se nic nestalo, protože jsme jeli skoro krokem, ale autobus v příkopu uvíznul a co bylo nejhorší, nemohl otevřít ani jedny dveře!!!

Náklaďák se o náš osud nezajímal a mě čekala nejhorší hodina v mém životě....Řidič se snažil vysílačkou sehnat někoho, kdo by nás vytáhl a já trpěla. Po půl hodině, už jsem se myslela, že se zblázním, kroutila jsem se v hrozných bolestech, tekly mi slzy a cítila jsem, jak mi povoluje svěrač a vlhnou kalhotky. Ať jsem se snažila sebevíc, cítila jsem, že se brzy počůrám úplně...Držela jsem přítele za ruku a učůrávala jako mimino. V naprostém zoufalství mě dokonce napadlo sednout si v autobuse na schůdky a tam se vyčůrat, samozřejmě mi to stud nedovolil, jenže představa, že za chvíli pročůrám sedačku, moje moč poteče na zem a někdo si toho všimne, byla ještě hroznější!!!

Abych to neprotahovala, po hodině, nás z příkopu vytáhli a za pár minut jsme byli doma. Za cenu šíleného utrpení se mi podařilo většinu čůrání v sobě udržet, takže jsem sice vystupovala s pořádným flekem na zadku, ani sedadlo nezůstalo suché, ale na zem nic naštěstí neprosáklo.

Na naší zastávce naštěstí nikdo nevystupoval a cestou domů jsme nikoho nepotkali, protože jsem cestou pořád učůrávala, takže jsem nakonec měla mokré kalhoty až pod kolena.

Stalo se vám někdy něco podobného, že jste musely čůrat a prostě nebylo kde?“

Markéta

Milá Markéto, děkujeme za úžasný „bakalářský“ příběh a inspiraci k tématu. Jsem skoro přesvědčena o tom, že v podobné situaci se ocitla většina z nás. Dnes se takovým příhodám můžeme zasmát, ale tenkrát nám do zpěvu určitě nebylo.

A co vy, milé ženy-in, vybavuje se vám vaše nejpernější chvilka v životě? Nemusí se pochopitelně týkat jen záchodu. Určitě se vám v životě přihodila nějaká situace, kterou byste si už nechtěla zopakovat. Jak se na ni díváte dnes? S humorem, nebo vám stále běhá mráz po zádech. Vzpomenete si na nějaký trapas, kdy byste se nejraději propadla do země? Nastala ve vašem životě chvilka, kdy na vás doslova sáhla smrt? Jak zafungoval váš anděl strážný? Co se vám vybaví, když se řekně „Nejpernější chvilka v životě“?

Napište nám na adresu: redakce@zena-in.cz

Pět nejrychlejších dostane 500 bodů za měsíc září.

Ale i ty pomalejší se můžou těšit na pěknou cenu za příspěvek

 

Reklama