Reklama

Moje maminka nikdy nechtěla jíst ryby, ačkoliv byl tatínek vášnivý rybář. Jedla pouze sardinky, čerstvé ryby ji smrděly.

Vyrůstala jsem v tom a ryby také odmítala, k velké nevoli otce.

V 1980 jsme na pozvání jeli do nynějšího Ruska, do města Grajvoron. Rodina nás chtěla hostit, a k tomu musely být i ryby.

Pan Vasil nám nabídl celodenní výlet na jezero, že si i tatínek zachytá. Bylo mi v té době 31 let, ryby mě nezajímaly, tak jsem se koupala a slunila.

Mezitím chlapi chytali rybky, k úžasu mého otce je Vasil nezabíjel, ale házel je na břeh, aby pošly. Bylo to dost kruté.

Po poledni hostitel rozdělal oheň, zavěsil kotlík, dal vodu a do ní naházel nekuchané ryby, aby se uvařily. Koukala jsem na to jako trouba a už mi z toho bylo divně. Ty ryby byly bílé, bílá očka… brrrrr. Vasil obral maso, dal zpět do kotlíku, a to byl oběd. „Ucha“ polévka! Samozřejmě jsem to nejedla. Štítila jsem se toho.

Po čase, když jsem v letadle dostala krevety (říkám tomu červy), také jsem to nemohla jíst. A ještě později, když jsem byla na ústřicové farmě a viděla jsem, jak to jedí za syrova, zvedal se mi žaludek.

Před 8 lety si dcera pochutnávala na sardinkách v tomatě. Nabídla mi ochutnat, vzala jsem si a něco mi křupalo v puse. Vyndala jsem to, a ony to byly očička. To jsem se opravdu vyzvracela a na rybu mě již nikdy nikdo nenaláká.

Nenechte se ale odradit, ryby jsou zdravé a kdo je má rád, určitě si pochutná.

Přeji dobroučkého kapra a krásné svátky.

Pastel.ka


Grumpf! Tak tohle jsme málem nezvládla já! :))) Hlavně tu poslední pasáž! :) Ale jinak děkuju za „výstižný" příspěvek! :)

Teda já ryby jinak miluju, i uchu můžu, akorát na mě nic z toho nesmí čumět! :)

Co nezvládáte Vy? Z čeho se Vám spolehlivě zvedne „kufr"? Podělte se o své zážitky (ne o obsahy žaludků, prosím :)) na redakce@žena-in.cz!