Asi nejhezčí Vánoce jsem zažila, když byl syn úplně malý. Kromě malého kluka jsme totiž měli doma ještě další dvě mimina - malá morčátka a navíc dvě myšky - bílou a černou. Myši byly podarované našup, dostaly každá kousek cukroví, ale morčátka musela s námi ke stromečku, pak pro dárky a samozřejmě, že ti nejmenší dostávají dárky první - takže zatímco syn vybaloval tuším autíčko, tak morčáci se dobývali na krásně dárkové zabalenou a zlatou stuhou ovázanou okurku. Maminka ji ohryzávala z jedné strany, oba potomci z druhé a asi za pět minut jsme měli na stole dlouhý okurkový prostředek:-).

A Vánoce, které si nejvíc pamatuji? Předloni jsme se měli stěhovat do nového domku, ale bohužel jsme padli na podvodníky a málem skončili na ulici. Sice jsem na chystaný podraz přišli včas, ale protože nebyly peníze za prodej bytu, nebyly ani peníze na opravy domku a stěhování se nekonalo.

Část věcí už byla ovšem pryč a navíc bylo v bytě malé chlupaté nadělení - štěně Billy. Malý, roztomilý irský setřík. Bohužel v té době už ne tak roztomilý, jako spíš zvědavý a neposlušný - ve svých čtyřech měsících byl neskutečně živý. Dohoda v rodině zněla: žádný stromeček, jen malé dárky a žádné velké chystání. Jenom večeře.

Nakoupilo se tak, aby v polovystěhovaném bytě bylo málo práce, nachystalo se všechno, co šlo, vygruntovalo se - v domnění, že je to před stěhováním naposledy, se umylo opravdu všechno, co se nemělo převážet mezi svátky půjčenou Avií - a syn s manželem počítali s tím, že ráno musí jet ještě na domek zatopit v kamnech, aby nepopraskalo potrubí.

Ovšem člověk míní a setřík mění - naše roztomilé štěňátko na večerní vycházce našlo venku pohozený kousek ryby. Sice mělo náhubek, ale taková pochoutka, jako je napůl shnilý kapr, se dá lehce vysrknout a nějaký náhubek není vůbec žádná překážka. Asi o půl třetí ráno začal tanec. Pejsek kňučel, kvílel, zvracel, škrábal, dobýval se do obýváku.

Tam také nakonec prosákl, a tak namísto chystání večeře a topení a vůbec nějakých vánočních příprav se gruntoval celý byt - a to s vědomím, že se nejpozději za dva dny  většina těch právě umytých věcí naskládá do špinavé Avie, kterou se normálně převáží seno a koně, a odveze do neuklizeného a zaprášeného domku. Nakonec se to ale přece jen zvládlo, i když se přiznám, že nikdy jindy jsem o Vánocích neklela...

Pajda


Tedy Pajdo,
to je také story. Setr a shnilá ryba – kombinace z nejmilejších, že? No ale přežili jste. Už to bude jen lepší.:)

Reklama