Na ty děti zakleté do těl třiceti až čtyřicetiletých mužských nikdy nezapomenu, píše krásně ve svém příspěvku čtenářka s nickem Free, která pracovala v ústavu pro mentálně postižené chlapce.

Před lety jsem pracovala v ústavu sociální péče pro mentálně postižené chlapce.. Nikdy nezapomenu na svého prvního Mikuláše v tomto prostředí.  Chystali jsme všem chlapcům balíčky, které musely být naprosto stejné, aby si nezáviděli.  Několik ošetřovatelek se převléklo do patřičných kostýmů a odpolední nadělování mohlo začít.  Atmosféra se najednou změnila na sváteční.  Ti velcí kluci, někteří byli starší než  já, se upřímně báli čerta.  Schovávali se za křesla, skříně.... dva se mě chytili za ruku a schovávali se za mně.

Strachovali se, jestli jim Mikuláš něco přinese a tvrdili, že byli hodní.  Samozřejmě všechno dopadlo, jak mělo. Někteří odrecitovali svoji básničku.  Každý dostal svůj malý dáreček.  Já jsme ten dáreček dostala taky.  Nikdy totiž  nezapomenu na opravdovou důvěru v existenci nadpřirozena. 

Na ty děti zakleté do těl třiceti až čtyřicetiletých mužských.  Už tam nepracuju, ale každého Mikuláše si na ně vzpomenu.

Krásný sváteční večer milé ženy-in

Vaše Free

Milá Free, věřím, že to muselo být hodně dojemné

Text nebyl redakčně upraven

Reklama