Každé město má své bezdomovce. Nejsou to však jen lidé, ale také zvířata, která se ocitla na ulici bez svého zavinění. Naše čtenářka s nickem Alka jim nezištně pomáhá

V současné době se v České republice nachází velmi vysoký počet nechtěných koček. Některých se zbavil majitel, jiné se už narodily ve špíně ulice. Žádná z nich ale neměla na vybranou. Život bezprizorních koček v ulicích je pro ně většinou utrpením - jsou vystavovány týrání, trpí nemocemi a hladem, živí se odpadky u popelnic, umírají pod koly aut a po požití jedu na krysy, zraněné často vyhledají úkryt, kde umírají dlouhé hodiny a dny nebo jsou ubíjeny. Kočičí matky jsou svědky umírání svých koťat, která jsou ještě daleko bezbrannější.

Kočičích útulků je v ČR žalostně málo a v naprosté většině nepřijímají zvířata od náhodných nálezců. Soukromé útulky a depozita, fungující díky podpoře drobných dárců, na tom nejsou o nic lépe.

Pokud někomu není osud těchto koček lhostejný, musí se o ně proto postarat většinou sám.

Bydlím uprostřed malého města a před několika lety jsem zjistila, že tu žije stále víc kočičích bezdomovců. Jen v našem vnitrobloku jich bylo tehdy i s koťaty kolem patnácti. Rozhodla jsem se situaci řešit a tak jsem mimo jiné začala umíněně a neodbytně obcházet představitele radnice a přesvědčovat je, že je nutné přijmout kastrační program a postupně snížit počet toulavých koček. Po delším a úmorném snažení se mi to podařilo - každý rok město ze svého rozpočtu vyčleňuje určitou částku na kastraci koček a byl také zakoupen sklopec k jejich odchytu.

Je to však jen dílčí úspěch, jelikož odchyt koček většinou stejně provádí soukromé osoby a proto mám další odchytovou klec dlouhodobě zapůjčenou z jednoho útulku v Praze. Podařilo se mi odchytit, socializovat a umístit už docela velké množství koťat i dospělých koček. Několik hrdých majitelek je i mezi čtenářkami Ženy-IN.

Důležité pro mě ale je, že už nejsem sama jako na začátku. Jednak stejnou činnost vykonává kamarádka a navzájem si pomáháme a také jsme v našem městě založili pod Českým svazem chovatelů ZO chovatelů koček. Naši členové sice většinou chovají kočky s průkazem původu, někteří s nimi jezdí na výstavy, ale další činností je i pomoc kočkám, které neměly v životě takové štěstí jako naši mazlíčci.

Například loni na podzim jsme zakoupili větší množství polystyrénových boudiček, ve kterých opuštěné kočky naleznou úkryt a aspoň částečnou ochranu před zimou. V současné době se snažíme zajistit prostory, kde kočky po kastraci umístíme na určitou dobu, která je potřebná k rekonvalescenci a budou se o ně starat dobrovolníci z organizace. Na webových stránkách máme i SOS linku pro nalezené nebo ztracené kočičky.

Problém toulavých koček není v našem městě zdaleka vyřešen, ale ze všeho nejdůležitější je, aby lidé nebyli lhostejní. Jak praví výstižné motto na stránkách mnoha kočičích útulků: Lítost je k ničemu, je potřeba pomáhat!

„Skutečná mravní zkouška lidstva, ta nejzákladnější, záleží v jeho vztahu k těm, kteří jsou mu vydáni napospas - ke zvířatům“, říká Milan Kundera s mnoha dalšími zastánci humanismu, civilizace a demokracie. Její kvalita se odjakživa měří podle toho, jak zachází se slabými a bezmocnými.

Pro doplnění:

Můj dnešní příspěvek má na svědomí DanaD, která mě při každém vhodném tématu neúnavně nabádá k napsání článku. Vždycky se bráním, protože jsem v podstatě líná, psaní mě nebaví a ani to neumím. Tak doufám, že teď budu mít zase nějakou dobu klid, samozřejmě za předpokladu, že mé povídání vůbec uveřejníte.

Posílám několik fotek svých dočasných svěřenců.

kote

kote

kotekotekote

Přeji všem krásný den

Alka

Milá Alko, děkuji za vaši pomoc opuštěným kočkám a za moc pěkný příspěvek, který je jistě hodný zamyšlení.

 

Reklama