Ahoj Richarde.

Odjezdy z domova mám ve vzpomínkách na dětství spojené s hádkami rodičů. Aby se vůbec někam jelo (většinou to bylo k prarodičům, výlety „jen tak“ někam si vůbec nevybavuji, asi jsme nikde nebyli), museli se naši pohádat. Táta nechtěl nikam jet, mamka ano, výměna názorů pokaždé veliká. To se mi tedy vybaví k dnešnímu tématu.

Pokud někam odjíždím já, nehádám se :-). Napětí, nervozita i těšení se, mám to všechno smíchané dohromady. A velmi se chystám. :-) V první fázi kupkuji potřebné věci na postel, kontroluji a uvažuji, co ještě vzít, na co nezapomenout. Ve druhé fázi začnu balit a zjišťuji, že se mi to všechno absolutně nemůže do připravených zavazadel vlézt. Následuje probírka, výběr těch opravdu nutných věcí a vrácení ostatních do skříní, a konečně je sbaleno a může se jet.

Poté, co jsem se několikrát musela vrátit zkontrolovat, jestli jsem vypnula žehličku či plyn, už dnes před odchodem z bytu tyhle věci kontroluji víckrát, případně hlásím spolucestovatelům, aby mi pak, až se o něco později v autě zděsím a pronesu: „A nezapomněla jsem vypnout žehličku?“ mohli odpovědět, že určitě ne. :-))

Lída


Milá Lído,
díky za příspěvek k tématu. :) Zdá se, že patříte k typickým ženám „plánovačkám“, které nejezdí nepřipraveny. Já jsem pravý opak – co člověk nezabalí během půlhodiny, nezaslouží si, aby bylo vzato s sebou. :) To je samo sebou. :)

A jak odjíždíte vy? Napište nám na adresu redakce@zena-in.cz

Reklama