Co se týče vývoje vztahů, býváme konzervativní. Randění postupně vystřídá společné bydlení, pak přijde svatba, děti… Martina (28) to vzala z opačného konce a doufala v happy end. „Žijí spolu šťastně“ se ale nekoná.

S Tomášem se poznala na oslavě společné známé a vzájemné přitažlivosti si nešlo nevšimnout. Když se ale ráno probudili vedle sebe, tak s vědomím, že to byla první a poslední společná noc. Martina týden na to odjížděla na půlroční stáž do Londýna. Nebyli zamilovaní. Jen se nechali unést vášní. Jenže jí následující měsíc došlo, že si odnesla víc než jen pěkné vzpomínky. Otěhotněla.

„Přišlo to jako rána z čistého nebe a nedovedla jsem si představit, co dál. Jasně, v první chvíli mě napadl potrat, ale ten jsem záhy zavrhla. Nechtělo se mi jej absolvovat v Anglii a na cestu domů nebyl kvůli mé práci čas. Ne, na to se nechci vymlouvat. Ono mi to také najednou bylo líto, dát své dítě pryč. Rozhodla jsem se tedy, že si to malé nechám. Přišlo mi ale správné říct o tom jeho otci,“ vypráví Martina, která proto Tomáše přes svou kamarádku kontaktovala.

rodina

Foto: Shutterstock

„Byl to pro mě šok. Představa, že někde daleko roste moje dítě. Celé se to semlelo tak rychle… A tak jsem se za Martinou vydal a pozval ji na naše první rande. Abychom si řekli, co a jak,“ vzpomíná Tomáš. Jak se začali poznávat, napadlo je, že by jim možná bylo fajn společně. „Poznávat je ale možná trochu silné slovo. Byl jsem za ní asi třikrát, častěji mi to mé pracovní povinnosti nedovolily,“ usmívá se on s tím, že pro ně mezitím zajistil v Česku společné bydlení.

„Když jsem se vrátila, tak už s pořádným pupíkem. Nastěhovala jsem se k Tomášovi a zkoušela s ním žít. Když se to tak vezme, byli jsme vlastně pořád ještě cizí lidé, kteří se do té doby viděli jen párkrát. Ale za zkoušku to stálo. Nám oběma. A tak kompromis střídal kompromis,“ líčí společný život Martina, která se za otce svého dítěte ještě před porodem provdala. V té chvíli jim to přišlo správné. Od té doby uplynuly už dva roky.

„Nemůžu říct, že bych svého rozhodnutí nechat si Tomášovo dítě litovala, to snad ani jednou. Ale upřímně, neklape nám to. Jsme každý úplně jiný a máme rozdílné představy o životě. On je bohém, já bych si raději žila v poklidném kruhu rodiny. On rád utrácí, já zase spořím. A tak bych mohla pokračovat. I když se říká, že se protiklady přitahují, u nás je to stále častěji spíše o hádkách a nedorozumění. Kompromisy přicházejí čím dál sporadičtěji,“ krčí rameny Martina. Tomáš je podobného názoru.

Je těžké žít spolu, ale díky našemu společnému dítěti i bez sebe. Nedokážu si přestavit, že bych o malou Klárku přišel, nebo ji vídal jen občas. A tak se oba snažíme vycházet spolu, chodíme do partnerské poradny. Ale jestli se nám podaří manželství udržet, kdo ví?“ dodává Tomáš s tím, že šťastný není ani jeden z nich.

Čtěte také:

Reklama