Joj, stane se, ale proč zrovna mně?

 

V neděli brzo ráno jsme se vydali celá rodina na návštěvu manželových rodičů. Nemám předplacený kupón MHD, jako máma na mateřské dovolené nepoužívám dopravní prostředky každý den. V dobré víře, že ještě nějakou tu jízdenku mám, jsem si to nezkontrolovala.

 

Na stanici jsem mávla rukou, že to nevadí, že si skočím koupit jízdenku do automatu na protější zastávce. Mačkám svoji volbu, NIC. Zkouším znovu, jestli mé zmáčknutí nebylo jen vánkem větérku. Nebylo, nic se nestalo, automat nespolupracoval. Co se dá dělat, autobus, jež nás má z okraje Prahy dovézt do kýženého cíle, nepočká, a tak nastupujeme do tramvaje s tím, že v metru si jízdenku dokoupím.

 

Vězte, že zdražení jízdného mne nepotěšilo – v Praze přestupní jízdenka stoupla z 12 Kč na 20 Kč. Takže ještě dříve než někam vyjedu, utratím 40 Kč. Žbrblala jsem s uvedením tohoto opatření do života, ale co zmůžu, že? Ale pořád si říkala, holka, pořád je lepší platit 40 Kč než 400 Kč za pokutu!

 

A co čert nechtěl, nedělní jízda se mi stala osudnou. Nevinně vyhlížející pán se proměnil v revizora, pro kterého jsem byla snadnou obětí. Jednou, kvůli nefungujícímu automatu, jedu 3 minuty bez lístku, a zrovna mne musí revizor polapit! Revizor sice s chápavým výrazem pokyvoval, že o rozbitém přístroji bude informovat vyšší instance, ale nezapomněl mne upozornit, že: „Je třeba mít platný jízdní doklad.“, že mne to bude stát peníze. S manželem jsme dali dohromady 400 Kč – fakt se špatně utíká s kočárem :-) a vymlouvá, když s sebou máte ekonomicky aktivního občana :-). Grrrrrrrrrrrrrr, opravdu to bolelo a bolí.

 

V hlavě mi proběhlo množství plín, které jsem mohla za tuhle částku koupit.

 

No jo, někdo přepočítává věci na piva, někdo na boty (jako Carrie Bradshaw ze sobotního nočního seriálu) a mámy na mateřské na plínky...

Reklama