Bulvár

Nejde o výsledek, jde o tvorbu, říká Irazú

Děkujeme za první příspěvek k dnešnímu tématu, který dorazil od čtenářky s nickem Irazú Co myslíte, může mít čepička příběh? Může a velmi zajímavý. Přečtěte si ho sami.

My kdo jsme o něco málo nebo i více starší než ten náš kapitalismus, tak máme většinou k ručním pracem pozitivní vztah. V dobách mého mládí nebylo k dostání tolik hezkého oblečení a kdo měl šikovné ruce, tak byl ohromně ve výhodě. Vyráběly jsme si krásné modely, které se jiným způsobem nedaly získat. Uměly jsme většinou jak šít, plést, tak i háčkovat a některé ovládaly i drhání či paličkování.

Byla to úžasná kratochvíle, hlavně velmi užitečná - byl to vlastně relax.... kdo už byl zkušenější tak mohl u pletení perfektně povídat a my, kdo jsme dosáhly virtuozity, my jsme se u pletení dokonce koukaly na televizi a pletly poslepu...

Moc mi to dneska chybí. Je sice pravda, že se žije rychleji, že už na to není tolik času.....ale tak už se mi po pletení stýskalo, že jsem si před dvěma týdny začala plést šálu. A to zhruba po dvaceti letech. Šálu, nic moc, takovou byste na tržišti taky dostaly, ale nejde o výsledek, jde o tvorbu. Zase s tou tvorbou začít, zdokonalovat se a jako pletařka  to někam dotáhnout... zase jednou zažit ty obdivné pohledy ostatních žen.

Tohle mužskej nikdy tolik neocenil. Ačkoli.... Jeden můj výtvor se moc líbil spolužákovi z gymnázia. Byla to taková malá pletená čepička, jen tak na šošolku hlavy, něco mezi jarmulkou a tubětějkou...... Zkusil si jí, moc mu slušela k jeho blonďatým kudrnám... Ale ta moje by mu byla malá, tak jsem mu upletla větší. Byl z toho štěstím bez sebe. Nosil ji pořád. Ale byli jsme jen kamarádi, tak jsem ho na nějakou dobu ztratila z dohledu.

Pak mi řekli, že už ho asi neuvidím nikdy. Nepustili ho k maturitě, dal se dohromady s partou trochu šílených lidí a jednoho dne společně unesli letadlo za hranice. Kde skončila čepička, co jsem mu upletla?  Hodně let jsem na to nebyla schopná pomyslet...Nějak mne to tehdy zaskočilo. Chtěla ta čepička taky emigrovat? Když jsem jí povečerech pletla,  nic takového neříkala.

Pletení je prostě ženská záležitost..Irazú

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Milá čtenářko Irazú, děkuji za pěkný příběh, škoda, že jste se nikdy nedozvěděla, jak to dopadlo se spolužákem a čepičkou.

Co tomu říkáte, milé ženy-in? Máte také nějakou příhodu? Dnešní téma je o tom, co jste si samy vyrobily. Napište nám, pochlubte se, pošlete foto na adresu:

redakce@zena-in.cz

   
12.01.2010 - Blog redakce - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [8] barkl2 [*]

    alko — #7 Sml52Sml52Sml52

    superkarma: 0 12.01.2010, 16:04:42
  2. avatar
    [7] alko [*]

    Irazú - nemáš tak úpně pravdu, že pletení je jen ženská záležitost. Kdysi dávno jsem cestovala delší trasu vlakem. Do kupé si přisedl mladík a po chvíli se snažil navázat kontakt. Byla jsem otrávená, neměla jsem náladu se seznamovat. Ovšem změnila jsem názor, když jsem zjistila, že víc než o mě má zájem o můj pletený kabát. Nakonec nám 4hodinová cesta uběhla v družné zábavě týkající se hlavně pleteníSml30 (to jsem už pochopila, že nejen o mě, ale vůbec o ženy zájem nemá).

    1. na komentář reaguje barkl2 — #8
    superkarma: 0 12.01.2010, 13:05:44
  3. avatar
    [6] Altamora [*]

    Plést mě učila maminka, když mi bylo sedm a špatně jsem usínala. Moc mi

    to nešlo, ale byla jsem trpělivá a brzy jsem si pletla na panenky.

    První čepici jsem si upletla v 10 letech, když jsem ležela s těžkou

    angínou a bolela mě hlava, tak se mi nechtělo číst. Pak jsem pletla

    jeden svetr za druhým, brzy i pro bratry. Háčkování mě nebavilo, tomu

    jsem přišla na chuť až na gymplu. Pak bylo období pletených deček, ty

    jsem všechny rozdala. Potom šití, první moje samostatná věc byly

    bikiny, to mi bylo 15. Celý gympl jsem si všechno šila, v obchodech nic

    moc nebylo a bylo to hrozně drahé a taky jsem chtěla vypadat jinak než

    ostatní. Na vysoké mě chytlo vyšívání, na první mateřské paličkování,

    pak jsem nuceně šila na děti - zabralo to méně času než obíhání obchodů

    a vyšlo to levněji. Pak přišla malá sametová a s tím i konec mých

    ručních pracíSml16 Až teď se pokouším drátovat a hraju si s korálky. Co přijde pak, uvidímSml16

    superkarma: 0 12.01.2010, 11:38:41
  4. avatar
    [5] femme [*]

    pletení jsem zkoušela, ale výsledek byl děs běs Sml30  se šitím na stroji už to bylo lepší, dětem jsem šila džíny, košile, zimní kombinézy, zimní bundy Sml22 

    superkarma: 0 12.01.2010, 09:08:03
  5. [4] Hlavja [*]

    přiznám se, že mě to nikdy moc nebavilo, ale na kluka jsem občas něco vytvořila. měla jsem moc šikovnou babičku, která na nás na všechny šila, pletla i háčkovala.a vždy dokázala vytvořit moc pěkné věci. 

    superkarma: 0 12.01.2010, 09:00:23
  6. avatar
    [3] Aneten [*]

    Jo tak ten bych chtěla taky :-) Nějak si s tím budu muset poradit Sml22

    superkarma: 0 12.01.2010, 08:25:29
  7. avatar
    [2] Věrulinka [*]

    To je škoda, že nevíš, jak dopadl kamarád a čepička Sml15

    enka1 — #1 mám-li být upřímná, díky cenám vlny, si jí raději koupím, ale ano chybí mi ty jehlice v ruce a jak.

    V létě jsem si upletla zimní svetr, zbyla vlna, co jsem pletla kamarádce svetr, tak mi jí nechala, koupila jí moc Sml30

    Raději budu vyšívat Sml59Sml59Sml59Sml30, bavlnek a kanavy mám velikou zásobu Sml67

    superkarma: 0 12.01.2010, 08:20:45
  8. avatar
    [1] enka1 [*]

    Přesně tak. Taky znova začínám, nejen s pletením. Pokouším se teď o rolákošálu pro prasynovce- takový ten nedodělaný svetr.

    1. na komentář reaguje Věrulinka — #2
    superkarma: 0 12.01.2010, 08:08:51

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme