Děkujeme za první příspěvek k dnešnímu tématu, který dorazil od čtenářky s nickem Irazú Co myslíte, může mít čepička příběh? Může a velmi zajímavý. Přečtěte si ho sami.

My kdo jsme o něco málo nebo i více starší než ten náš kapitalismus, tak máme většinou k ručním pracem pozitivní vztah. V dobách mého mládí nebylo k dostání tolik hezkého oblečení a kdo měl šikovné ruce, tak byl ohromně ve výhodě. Vyráběly jsme si krásné modely, které se jiným způsobem nedaly získat. Uměly jsme většinou jak šít, plést, tak i háčkovat a některé ovládaly i drhání či paličkování.

Byla to úžasná kratochvíle, hlavně velmi užitečná - byl to vlastně relax.... kdo už byl zkušenější tak mohl u pletení perfektně povídat a my, kdo jsme dosáhly virtuozity, my jsme se u pletení dokonce koukaly na televizi a pletly poslepu...

Moc mi to dneska chybí. Je sice pravda, že se žije rychleji, že už na to není tolik času.....ale tak už se mi po pletení stýskalo, že jsem si před dvěma týdny začala plést šálu. A to zhruba po dvaceti letech. Šálu, nic moc, takovou byste na tržišti taky dostaly, ale nejde o výsledek, jde o tvorbu. Zase s tou tvorbou začít, zdokonalovat se a jako pletařka  to někam dotáhnout... zase jednou zažit ty obdivné pohledy ostatních žen.

Tohle mužskej nikdy tolik neocenil. Ačkoli.... Jeden můj výtvor se moc líbil spolužákovi z gymnázia. Byla to taková malá pletená čepička, jen tak na šošolku hlavy, něco mezi jarmulkou a tubětějkou...... Zkusil si jí, moc mu slušela k jeho blonďatým kudrnám... Ale ta moje by mu byla malá, tak jsem mu upletla větší. Byl z toho štěstím bez sebe. Nosil ji pořád. Ale byli jsme jen kamarádi, tak jsem ho na nějakou dobu ztratila z dohledu.

Pak mi řekli, že už ho asi neuvidím nikdy. Nepustili ho k maturitě, dal se dohromady s partou trochu šílených lidí a jednoho dne společně unesli letadlo za hranice. Kde skončila čepička, co jsem mu upletla?  Hodně let jsem na to nebyla schopná pomyslet...Nějak mne to tehdy zaskočilo. Chtěla ta čepička taky emigrovat? Když jsem jí povečerech pletla,  nic takového neříkala.

Pletení je prostě ženská záležitost..Irazú

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Milá čtenářko Irazú, děkuji za pěkný příběh, škoda, že jste se nikdy nedozvěděla, jak to dopadlo se spolužákem a čepičkou.

Co tomu říkáte, milé ženy-in? Máte také nějakou příhodu? Dnešní téma je o tom, co jste si samy vyrobily. Napište nám, pochlubte se, pošlete foto na adresu:

redakce@zena-in.cz

Reklama