Reklama

Nejdůležitější jsou lidské vztahy. Můžete bydlet na sebekrásnějším místě, ale když máte nepříjemného souseda, je veškerá radost a klid pryč. To je v kostce názor, který zastává čtenářka s nickem ToraToraTora, a já jí za něj moc děkuji. Ale přečtěte si její příspěvek sami. Stojí jistě za to.

No dobře, Dano, koledovala jste si. Mám dlouholetou kamarádku od prváku. To už je pěkná kupa let. Pochází z menšího města. Nedávno se přestěhovali na venkov, kde zrekonstruovali chalupu. Kdykoliv jsem s kamarádkou mluvila, rozplývala se, jak si konečně užívají klid na skorosamotě. Prostě romantika.

Při jedné návštěvě jsme seděli venku na zápraží u kávy a všimla jsem si, že za loukou někdo celkem svižně staví  hezký domeček. Ale kamarádka tak nějak ztlumila hlas, jako by nás snad přes hektar nepokosené trávy mohli slyšet, a říká: „Oni jsou divný, vůbec se nehodí na vesnici." To bylo jako rána elektrickým ohradníkem. Nezabije, ale dlouho vás brní ruka. Ptám se, jak to myslela. Prostě: Oba totiž pracují v nedalekém městě a chtějí si v domě na vesnici odpočinout. Navíc si ho nedokážou postavit sami, ale občas jim tam vypomáhá brácha nebo zedníci. Nebudu říkat, jak je to dlouho, co tuhle holku znám (ony ty roky za chvíli budou skoro neslušné k vyslovení na veřejnosti), ale najednou místo nich byla ohromná propast. Copak oni neměli výpomoc při rekonstrukci, kterou dělali proto, že si chtějí odpočinout od lidí? Ale jistě. Prostě novousedlíkům se nic neodpouští. Nikdy. Strašně mě v tu chvíli mrzelo, jak tuhle ambiciózní, praktickou a chytrou holku polkla vesnice a její stigma.

Ve vzpomínkách se mi vrátilo zase moje dětství, jak jinak než na vesnici. Než něco uděláte, přemýšlíte, co tomu řeknou lidi. Každý každému vidí do talíře, uklízečka ze školy zná rodiče a žaluje na potkání. S polovinou z nich je příbuzná, a tudíž nenajde opozici. Uklizečka ze školky zase dodnes nepřekousla jedno hubaté dítě. Dnes dělá pošťačku, ale nezdraví mě ani po tolika letech. Já ji také ne. :)

Ptám se, kde jsou ti milí hodní vesničané? Když nám spadl na auto strom za letní bouřky, sešlo se jich kupa... většinou s foťáky. Unikum je soused, který se přistěhoval za stejně bohulibým cílem, tedy odpočinkem. A aby ho nikdo v tom klidu nerušil, rozhodl se jít na to soudní cestou. Soudí se s každým, kdo projde kolem. Když mu vadí strom... uřízne ho.

Bydlím ve měste, nic mi tu nechybí. Sousedské vztahy máme báječné, pomáháme si, známe se, aniž bychom trpěli nutkáním koukat si do oken. To hezké z vesnice jsem si přivezla v srdci s sebou. Nejde o to, kde jsme, ale jací jsme.

ToraToraTora

A koledovala jsem si ráda. Napsala jste to moc hezky.