Ráda bych Vám taky napsala příběh, co se mi stal před 4,5 lety.

Takže... seznámila jsem se s klukem, který se mi dost líbil, a já jemu také. I když jsem si původně říkala, že JÁ na takového kluka nemám, začali jsme spolu chodit. Každý den telefonoval a docela často jsme se vídali. Byla jsem ráda, že se mi po asi 3 nevydařených „úlovcích“ zadařilo. A tak jsem celá nadšená s kamarádkami v práci (pracovala jsem tam i se svou nejlepší kamarádkou z dětství) diskutovala o mém „novém“. Proto netrvalo dlouho a já se rozhodla, že HO představím svým kamarádům.

A to se mi právě pekelně vymstilo!!!!!

Ale začnu od začátku.
Srazík jsme měli společně v jedné pražské hospůdce, a tak jsme si každý objednali skleničku vína a chlapi pivko. Já se svým objevem jsem se domluvila, že budu řídit, aby mohl pít a trošku se uvolnit z tolika nových lidí. Zábava byla dobrá a všichni jsme se bavili. Chlapi se ale později rozhodli, že vyrazí do hospůdky, která byla poblíž, pro cigarety, které tady v tý hospodě neměli. Tak jsem se tam bavila celkem dobře s kámoškama, a když už asi 2 hodiny mužský nepřicházeli, začala jsem být docela nervozni a taky trošku naštvaná. Nadruhou stranu jsem si říkala, že si asi kluci padli do oka. Když se konečně uráčili přijít, a to značně namazaný, ten můj byl nějak divný. Nakonec se strhla dost drsná hádka kvůli „nečemu“, co se stalo v tý hospodě, odkud se vrátili. Bohužel ten nejhorší v tomto  příběhu byl můj nový přítel :o(((( V ten moment jsem vůbec nich nechápala a byla zmatená. Nakonec jsme se rozhodli, že zajdeme na diskotéku. Jeli jsme všichni. Ten můj se s nikým vůbec nebavil (ani se mnou), opil se až do němoty a já ho pak ještě odvezla domů. Vůbec jsem nevěděla, co se stalo. Ale nemohla jsem ho nechat v tomhle stavu řídit.

On mi potom druhý den všechno vysvětloval, ale já nechtěla nic slyšet. Byla jsem taky naštvaná, že se tak opil. Začalo i rozmlouvání od mých kámošek, abych se na něj vykašlala. Protože jsem kamarádky znala od dětství, věřila jsem. V průběhu týdne mi průběžně vyprávěla, co že se stalo v tý restauraci (co jí samozřejmě řekl její přítel) a já blbá jsem s ní řešila veškeré své pochybnosti svého nového vztahu.

Nicméně jsem se rozhodla, že se ještě jednou sejdu ještě se svým přítelem. Pořád mi vrtalo hlavou, co se tam stalo. I on mi znovu pověděl svoji verzi oné předešlé události a já si nechala trošku času na přemýšlení.

Asi nejstrašnější věc, co se stala v té restauraci, byla, že můj přítel zaplatil klukům nějakou dražší whisku a vyplynulo z toho, že se vytahoval a předváděl a že je frajer, kterej tam ještě koukal po nějaký ženský. Můj přítel tvrdil, že kluci neměli peníze a chtěli si to pití dát a tak že je pozval. Nicméně dodneška stejně nevím, co se tam stalo. Informace byly značně zkreslené a zaujaté jen proti němu.

Vzhledem ke všemu, co výš píšu, říkám, že jsem svému příteli dala ještě šanci. Párkrát jsem ho vzala na akci, kde byly i tyhle „kamarádky“ (bohužel máme společné kamarádky, takže jsem se tomu nevyhnula) a zažila jsem něco, co dost dobře nedokážu popsat. Strašný hádky, osočování, skoro došlo i na rvačky, ale můj přítel se zachoval super. Nic nevyhrocoval a myslel si své. Horší bylo, že jsem to strašně prožívala já a po takového scéně jsem doslova probrečela celou noc.

Dokonce i když se moje nejlepší kamarádka vdávala, mně pozvala, ale jedině že nepřijdu se svým přítelem :o((( Bylo mi to líto a dost těžce jsem to nesla.

Abych to neprotahovala......jednou pro mě můj přítel dojel, aby mě odvezl z nějakého srazíku. Byli tam i výše uvedení lidi, a protože byli v podnapilém stavu, pozvali mého přítele na panáka. Jednoho si s nimi tedy dal a od té doby máme docela klídek. Takže asi po 2 letech se všechno vyjasnilo, chlapi si to vyříkali a je to docela pohoda. Přijde mi to trošku pokrytecký, ale chci mít klídek v životě i v zaměstnání.

Ted jsem se svým přítelem už skoro 5 let a budeme se brát.

Takže určitě nedůvěřujte slepě svým kamarádkám a věřte svému úsudku.


Důvěřovat komukoliv slepě je určitě nesmysl. Nebo ne?

Autorka tohoto článku mne prosila, abych ho smazal. odmítl jsem to s tím, že by to z jisté části vás bylo bráno jako cenzura. Proto na přání autorky zveřejňuji část naší komunikace a její omluvu. Všem kterým to dělá dobře přeji hodně úspěchů ve všech jejich činnostech.


Vzkaz od autorky:

Strašně se stydím,
rozhodně se nechci pod článek podepsat, to by byla moje smrt :o))))
měl to být jen příběh a taky to je moje "prvotina"
 já myslela, že blbý úryvky nezveřejňujete.
 Ale kdybys to přeci jen smáznul tak bych byla vděčná, ale chápu to.
No nic, díky

 dej tam prosím:

Milé čtenářky mé nepodařené prvotiny.
Chtěla jsem aby Radek článek smáznul, ale bohužel to nelze.
Tak se omlovám za totální motaninu. Uznávám, že máte pravdu

Reklama