„Vždy jsem si o sobě myslela, že jsem silná a přímá. Jenže mi nedošlo, že jsem asi vlastně nikdy nemusela čelit nepříjemným momentům vyžadujícím jasné řešení,“
vzpomíná Klára (38).

„Situace se změnila až s mojí první vážnou známostí a životem v páru, stejně tak s prací, na níž mi poprvé začalo opravdu záležet.“
Jak sama Klára řekla, začátky vztahu byly vlastně velmi jednoduché, tak jak to vlastně téměř vždy bývá. Po roce randění a sestěhování do společného bytu se ale vztah trochu proměnil. Najednou už nebylo vše tak růžové a bezproblémové jako na začátku. „Když jsme s Josefem začali chodit, byli jsme oba ve fázi, kdy jsme na nějakou práci, závazky nebo povinnosti celkem kašlali, ale to se brzy změnilo. Po čase jsme se oba nechali zaměstnat a na povrch začaly vylézat i nepříjemné věci jako jsou finanční závazky, půjčky nebo třeba pracovní doba a málo času sami na sebe,“ vypráví Klára.

„Když nastal první opravdový problém a hádka, na níž asi nikdy nezapomenu, Josef mě doslova uargumentoval a já jsem nakonec nedala na vlastní rozum a nechala řešení na něm, přestože jsem s tím absolutně nesouhlasila. A tak to pokračovalo i dál. Nastal-li problém, raději, než se opět hádat a křičet, jsem se stáhla sama do sebe a nechala situaci buď vyhnít nebo velení předala partnerovi.“
Toto řešení začala nakonec Klára „aplikovat“ i na práci. Pokud to bylo možné, dala přednost tomu, aby problém nebo konkrétní řešení vymyslel někdo jiný.

„Vidíte, přímá ani silná tedy rozhodně nejsem. Jsem vystrašená a raději se krčím v koutku. Svoje názory, nápady nebo myšlenky dusím v sobě. Cítím se pod psa, cítím, že se mi špatně dýchá, když přijde problém a tolik se bojím možných hádek s Josefem nebo třeba s šéfem v práci, že se opravdu raději stáhnu a jsem jako nesebevědomá holka bez názoru. Je mi ze mě opravdu mizerně. “

Jak to vidí odborník?

Kouč Aleš Kalina

Na počátku vztahu se vše zdá pěkné a učesané. Dvojice má pocit, že se našli. Jakmile ale spolu začnou bydlet či jedou na dovolenou, ukazují se první partnerské triky. 
Podle nepříjemných situací poznáváme, s kým máme tu čest. Jakým způsobem partner situaci řeší, jak je empatický a naslouchá, nám dává první náznaky jeho zatím neprojevené povahy. 
Klára se měla za silnou ženu do té doby, než se do jejího života namontoval muž. A právě tyto situace jsou pro poznání sebe sama podstatné. 
Jsme-li sami, zvládáme věci po svém. Jsme-li s partnerem aktivují se nám v hlavě programy, které tam leží tiše již z doby dětství. Příchodem partnera se aktivují okamžitě. 
U Kláry se její aktivovaly programy upřednostnění partnera. Zřejmě se je naučila doma od rodičů, kdy se jeden choval podobně, jako Kláry nový partner Josef.
Přijala roli té druhé, poslušné. 
Toto chování ale není dobré a dlouhodobě přinese nepříjemné pocity Kláry. Je potřeba,  aby Klára v žádném případě necouvala a nehledala pomyslný klid. Zakrní tím její skvělé vlastnosti a vztah nebude mít tu správnou šťávu. 

Kouč Petr Pražák

Někdy je pro nás být ponořen v známém problému pohodlnější, než se pokusit o neznámé řešení. Dlouhodobý životní problém, který nemáme chuť řešit -pracovní, vztahový či jiný pro nás může být tzv. komfortní zónou. Komfortní zóna představuje určitý prostor, který člověk obývá, je mu důvěrně známý. Vyzná se v něm, pobyt uvnitř nevyžaduje žádné zvláštní úsilí. V této zóně jednáme přirozeně a automaticky a jsme na ni zvyklí. Někdy se stává, že se v naší komfortní zóně zabydlíme a nechceme se hnout z místa. Cítíme se sice pohodlně, ale zároveň stagnujeme a trochu se začínáme nudit.
Abychom se pohnuli dál, potřebujeme impuls. Například se výrazně zhorší podmínky, ve kterých žijeme nebo si to „konečně“ začneme uvědomovat. Často totiž zaměňujeme důvěrně známé za pohodlné a raději si nechceme připustit realitu, přestože se naše okolí už dávno diví, jak můžeme takhle žít.
Pohodlnější a také zábavnější způsob je pozitivní motivace. Pokud po něčem hodně toužíme, je velká šance, že se hneme z místa, a začneme naše problémy řešit.
Jednou z nejčastějších překážek, proč neřešíme  naše problémy, je náš strach, který může mít různé podoby. Například strach ze snění. Pokud si dovolím mít sny o tom, jak by můj život mohl být lepší, začnu ho totiž konfrontovat s realitou, což nemusí být vždy příjemné.
Častý je strach ze selhání. Někteří lidé si mnohé vysní, ale raději zůstávají ve světě fantazie, než aby se pustili do realizace. Pokud zůstanete pouze u snění o nápadníkovi ze sousedství, nevystavujete se riziku, že vás odmítne. Také se obáváme reakce okolí. Co na změnu řeknou ostatní?
Je důležité si uvědomit, že přestože jsou pro nás  lidé z našeho okolí důležití, jediný, kdo má právo hodnotit váš život, jste jen a jen vy.
Pokud chceme opravdu řešit naše dlouhodobé problémy, potřebujeme nespokojenost se současným stavem, představu vytouženého budoucího stavu, schopnost překonat své strachy ze změny a také odvahu uskutečnit první krok.

Také si přečtěte:

Reklama