Ahoj vespolek,

jsem tady, abych přiznala, že výmluvy neuznávám a sama se snažím nevymlouvat. Když mi něco nejde, tak to rovnou přiznám místo trapného chození kolem horké kaše.

Zdá se mi to méně pracné - na lhaní a výmluvy musí mít člověk bujnou fantazii, a hlavně dobrou paměť. Pro mě je rozhodně jednodušší říct na rovinu, o co jde, a nevykrucovat se. 

Snažím se ale říct to ohleduplně a tak, abych neurazila. Když vím, že nemůžu přijít na návštěvu, neslibuju. Když nemůžu pomoct, hledám jiné řešení, ale plané sliby nedávám. 

A naopak: pokud jednou něco slíbím, tak svůj slib považuju za tolik závazný, že by muselo přijít zemětřesení, abych ho nesplnila a plním ho i třeba na úkor svého volného času.

Kolikrát člověk přemýšlí o tom, co je na lidech nejcennější, myslím tím vlastnosti. Já bych řekla, že na čelním místě stojí spolehlivost a zpětná vazba.

Dnes se lidi dost vymlouvají na nedostatek času, na životní shon - ale často je to jen klišé, za které se z pohodlnosti schovávají. I dnes, když do nás buší informace a požadavky ze všech stran, si musíme zachovat rozvahu a rovnováhu a vědět, co je pro nás důležité.

Uf, vyznívá to jako moralita, ale jinak to napsat neumím - to není výmluva :-).
Gerda


Gerdo,
myslím si, že pokud se člověk začne vymlouvat, je to především o tom, že není spokojený sám se sebou a nemá srovnané, co opravdu chce. Ve chvíli, kdy jde pouze o něho, není co řešit, horší je to v případě, pokud do svých výmluv  "zatáhne" někoho dalšího...

Máte stejný názor jako Gerda?
Nebo se vymlouváte? Na co nejčastěji se vymlouvá váš přítel či manžel?
Umíte se omluvit, když uděláte chybu? Nebo je to problém?
Napište nám na adresu:
redakce@zena-in.cz


Dnešní soutěž:

Slovní úloha číslo jedna: "Děti na putovním táboře ušly během tří dní 49 km. Druhý den ušly o 20 % více než první den a třetí den o 2 km méně než druhý den. Kolik kilometrů ušly každý den?"

Informace o soutěži TADY.

Reklama