Reklama

hate

Jste-li matka více než jednoho dítěte a někdo se vás zeptá, zda máte všechny své potomky ráda stejně, okamžitě ho budete utvrzovat v tom, že ano.

Jsem však přesvědčená, že to ve skutečnosti není možné. I když dáváte všem stejně, snažíte se o maximální spravedlnost a za všechny byste položila život, někde v nejskrytější hloubce srdce víte, že Pepíčka přece jen vidíte raději než Mirečka a Alence dáváte ochotněji než klukům. A když o svých dětech přemýšlíte o samotě, emoce, které byste nahlas nikdy ani nevyslovila, vám prozradí, kdo je vašemu srdci nejblíže a za koho byste svůj život položila přece jen o trochu raději.

Zpověď Martiny

Martina porodila dvě dcery v rozmezí dvou let. Irenu a Janu. Starší Irena byla od malička poslušná a ctižádostivá, dobře se učila a nikdy s ní nebyly žádné problémy. Jana tak pohodové dítě nebyla. Inteligence jí sice nechyběla, ale byla rebelka a rozvracečka zaběhlých pořádků. Kam vkročila, byl průšvih. Bouřila se proti všemu, co jí připadalo omezující a nesmyslné. Proti úkolům ve škole, některým učitelům, nakonec i proti osmé ranní jako nástupní hodině do studijních škamen.

Proč by škola nemohla být od devíti? A proč se mám učit fyziku, když mě nezajímá a nikdy ji nebudu potřebovat? A kdo řekl, že se musíme přezouvat? A proč bych se nesměla při vyučování napít nebo jít na toaletu? Zkrátka stále rozdmýchávala revoluce proti autoritám, schytávala trojky z chování, každé prázdniny dělala reparát z matiky a fyziky a rodiče chodili do školy třikrát za měsíc.

Martina byla z Jany zoufalá a stále ji tahala z malérů. Výchova mladší dcery jí zabrala dvojnásobek času co starší, o které ani pořádně nevěděla. A Janička si k tomu stále stěžovala, že všichni mají raději její sestru, vytvořili jí příznivější podmínky, a proto má lepší výsledky než ona, Jana. Martina tomu nakonec uvěřila a skákala kolem Jany jako pejsek. Platila jí prázdninové studijní pobyty v zahraničí, kupovala jí víc parády a dbala, aby Janička neměla nikdy nic horšího než Irena. „Jana mi připadala bezmocnější a slabší, proto jsem k ní cítila víc citu než k Ireně, která vždycky byla ta schopnější. Ta si poradila sama a vlastně mě ani tolik nepotřebovala,“ vzpomínala Martina jednou u kafe. Irena vystudovala vysokou školu ekonomickou, Jana sotva odmaturovala. Martina však dodnes cítí, že má raději vnoučata od Jany než od Ireny. Prostě už je to taková rodinná tradice. Chápete to?

Já jsem udělala takovou malou anketu mezi svými kamarádkami, matkami více dětí.

Bára, 42 let - syn 20 let, dcera 2 roky

Já to ani netajím. Jasně, že mám raději malou dcerku, je to roztomilé batole, které mi dělá samou radost. Syn je velice problémový, neučí se, vůbec netuším, zda dojde k maturitě. Jsem na něj hodně naštvaná.

Lenka, 45 let - dcera 18 let, syn 10 let

Jasně, že mám stejně ráda obě děti, to snad ani jinak nejde! Obě jsou skvělé a potíže nedělají. Ale když opravdu hodně přemýšlím, přece jen mi je dcera bližší. Jsme obě ženské a máme svá holčičí tajemství. Ale ani to nemůžu vyslovit, hned mám výčitky svědomí.

Pavlína, 38 let - syn 16 let, dcera 14 let.

Nikdy bych to doma nepřiznala, ale syn je syn. Že by to byl Oidipův syndrom? Obdivuji ho, roste z něj moc hezký chlap. Dceru také miluji, ale asi o trochu míň, nebo spíš nějak jinak. Neodpustím jí tolik jako synovi.

Kristýna, 40 let - dcery 17, 14, 13 let.

Moje děti jsou každé úplně jiné. Mám je všechny strašně moc ráda, ale ne stejně. V přítomnosti jedné jsem zkrátka raději než ostatních. Asi si nejvíc rozumíme.

Jak jste na tom vy, milé maminky? Cítíte ve skrytu duše, že přece jen jednomu dítěti straníte víc než druhému?