Reklama

Všimla jsem si, že po vsi pobíhají králíci. Hopkají si klidně po silnici, lebedí si pod zaparkovanými auty a jako útočiště si našli zahradu domku, kam jeho majitelé jezdí jen sporadicky.

Evidentně to nejsou divocí králíci, ale domácí ušáci, kteří někomu utekli. To jsem si myslela, dokud jsem se nedala do řeči se sousedkou. „To jsou naši králíci,“ řekla zvesela. „Nedokázali jsme je zabít, tak jsme je pustili. Baví nás pozorovat jejich skotačení na zahradě, když snídáme. Dali jsme jim svobodu a věříme, že jim je takhle dobře.“ Na můj dotaz, zda se nebojí, že je někdo přejede, odpověděla poměrně s klidem: „Jednoho už přejeli, ale pořád je to lepší, než kdyby všichni skončili na pekáči.“

Třeba zdivočí a zvýší populaci králíků v přírodě, když už zajíci pomalu mizí.

A nečeká ubohé králíky stejný osud jako ubohé zajíce, otázala jsem se. Na to sousedka jen pokrčila rameny a usmála se: „Takový je život.“

Co si o tom myslíte? Nebylo by lepší spojit příjemné s užitečným a využít ušáky jako přírodní sekačku?

m

Foto: Facebook Green Renaissance