Tak jsem se rozhodla napsat taky, abyste věděli, jaký život taky umí být.

Nejprve bych vás možná měla seznámit s mou rodinou situací.Svého biologického otce jsem nikdy nepoznala.Když mi byly dva roky, přivedla máma tatínka náhradníka a je fajn taťkou vlastně pořád.No a když k nám přišel, tak už měl dvě děti z prvního manželství, ale ty zůstaly bydlet s mámou a vídali jsme se spolu o víkendech nebo když k nám přišly na návštěvu.Takže takhle jsem přišla najednou k ségře a bráchovi, se kterými se navštěvujeme dodnes, ačkoliv to vypadá ,že se táta s mámou brzy
rozestěhují,protože už se nesnesou.

Ale teď k tomu příběhu.

Když mi bylo šest let, narodil se můj první sourozenec.Byl to bráška a mně bylo šest let, tak jsem se na něj moc těšila. Ale když mu byly tři měsíce, tak jsem udělala osudovou chybu.Máma tenkrát potřebovala někam jít, tak mě s ním nechala osamotě.Když odcházela tak mi kladla na srdce, že jde pryč jen na dvě hodiny a že  ho hlavně nesmim zvedat a nic s nim dělat maximálně ho povozit.(Ležel v dětském košíku)

No a co čert nechtěl jen máma odešla, začal hrozně ječet.Tak jsem ho vozila a vozila a on samozřejmě nepřestával.Protože jsem byla velice vnímavé dítě,tak jsem viděla,  jak se o něj máma stará.Usoudila jsem, že nejspíš bude mít hlad, protože jinak by samozřejmě neřval. Tak jsem šla, podle návodu uvařila sunar a dala mu ho.On ho vypil, chvíli byl zticha a pak začal nanovo.Tak mě napadlo, že bude pokakanej.No jo, ale jak ho přebalit že, když jsem ho nesměla vyndat.No a napadlo mě, že bych namočila plínu a tou mu tu prdelku otřela.Jak jsem to hezky vymyslela, tak jsem to i udělala.A potom muj napapanej a přebalenej bráška usnul jako to nejhodnější miminko.A to byla ta chyba, to jaká jsem byla šikovná.

Když se drahá maminka vrátila počtyřech hodinách, tak řikala, jaké jsem měla štěstí, že mi usnul a jak jsme to pěkně zvládli.Tak jsem jí vylíčila, že to neni pravda a co jsem s nim všechno dělala, aby tedy konečně usnul.Tak mi nejdřív vynadala, jak to že jsem ho přebalila, když jsem měla výslovně zakázáno ho vyndavat a že mi mohl upadnout a zabít se.Teprve když jsem jí vysvětlila, že jsem ho vůbec nevyndavala a zvládla to tou plínou, tak se ukidnila a pochválila mě. A já byla štastná ,jak se mi to všechno
povedlo.

To jsem ještě nevěděla, co mě čeká.Když maminka viděla, jak to vlastně pěkně zvládám, tak mě povíšila na chůvičku. Nejprve se mi to líbilo, ale když jsem pak zjistila, že nemůžu chodit ven, protože se musim
starat o brášku nebo naopak nesmim domů, protože máma řekla, že můžem domů až v pět.Tak mě to skutečně přestalo bavit.

Ale to nebylo všechno, pak mi rodičové pořídili ještě dvě setřičky. O ty jsem se pochopitelně taky musela starat.Dopoledne když jsem byla ve škole, tak hlídala babička a když jsem se vrátila, starala jsem se já. Později, když už holky chodily do školky, tak kdopak je tam asi vodil a vyzvedával je? No já samozřejmě.

Abych to uvedla na pravou míru, tak máma nikdy nebyla na mateřské, byla podnikatelka se stavební firmou a tak na mateřskou neměla čas.Lásku se nám snažila vynahradit hodnotnými dary k narozeninám a
na vánoce.Ale to my nechtěli, my chtěli mámu a místo toho byla autodráha.

No ale abych nebyla nespravedlivá, jak mi to v dětství vadilo, tak teď jsem ráda, že jsem takovou školu života se sourozenci měla.Tenkrát jsem to nenáviděla, spolužáci byli venku a já musela u nás na dvorku být se sourozenci do šesti hodin a dřív jsme domu nesměli, protože to nás naši poslali ven, že ještě neni šest. Ani na rozlučkovém večírku v deváté třídě jsem nebyla, protože jsem musela uložit děti poté, co jsem je vyzvedla ze školky a pobýt s nimi venku.

Ale teď, když mám vlastní rodinu, tak alespoň vím jak se postarat o své děti a dávám si opravdu hodně bacha, aby nezažili to co já. V porodnici byly maminky prvorodičky úplně na nervy, co s tím malým mimíškem a já to zvládala úplně v pohodě. Takže mi to alespoň k něčemu bylo dobré.

Se svými sourozenci vycházím úplně v pohodě jen opravdu obrečeli, když jsem odcházela z domova, ale už si zvykli a teď za mnou jezdí na víkendy a na návštěvy, když jsou s mámou na chalupě, která je od nás asi pět km.

Víte jsem opravdu ráda, že je mám, hlavně teď, když nejsem už ta malá holka, která kvůli mámě přišla o spustu dětské zábavy. Mít sourozence je to nejlepší na světě, co může člověka potkat, alespoň z mého pohledu.

No a to je tak všechno, jen se omlouvám češtinářským kritičkám za chyby a jejich
psychickou újmu. :-))

Kristule

Milá Kristule, jsi opravdu skvělá. Zvládnout péči o malé děti, když jsi ještě sama byla dítě..klobouk dolů. Jen si neodpustím malou poznámku. Věř, že i kdybys neměla tuto školu z domova,  tak by ses zvládla o své miminko postarat. To, že tě maminka přinutila, abys ji zastupovala v její roli, se mě osobně moc nelíbí. Dítě je dítě a na dětství má nárok. Ale je moc dobře, že jsi se s tím vyrovnala a máš se svými sourozenci opravdu hezký vztah. Přeju vám všem hodně štěstí.... :o)))

A tím se s vámi dnes loučím. Přej vám krásný úterní večer....bylo mi tu s vámi dnes moc dobře. :o))

 

 

Reklama