Sláva ti, sláva ti, vévodo náš,
buď pozdraven ty, kdo v péči nás máš.

Takhle se obrací ke svatému Václavovi ve své Legendě Jaromír Nohavica. A v jednom starém vtipu se povídá, že kdyby bratrovrah Boleslav nezrušil půvabnou Václavovu tradici odesílat každoročně sto dvacet párů volů do Němec, mohlo to na naší politické scéně dnes vypadat jinak. Onen poplatek za mír je však prý Palackého omylem, vzniklým z chybného pochopení záznamu ve Widukindově sasské kronice - poplatky se platily už v době před Václavovým nástupem na trůn jako uznání příslušnosti Čechů ke Svaté říši (zdali i v nich šlo o voly se neuvádí). Václav, podle tvrzení současných historiků, zdaleka nebyl oním mírným světcem, o němž Nohavica zpívá:

Václav, český kníže, k nebi zdvíhá dlaň,
ve znamení kříže Němcům platí daň.

Ať už je pravda jakákoliv, stejně pozdě bycha honiti, kníže Václav je již nějaký ten čásek mrtvý (a skoro stejně dlouho i svatý) a našich volů nás už nezbaví, s těmi si musíme poradit sami. Ačkoliv podle tradice má právě Václav vést Blanické rytíře, až bude národu českému nejhůře. Takže buď ještě bude hůř, nebo si Blaničtí rytíři i se svatým Václavem v duchu národního zvyku dali poledního šlofíka a onu neblahou dobu, kdy bylo Čechům nejvíc ouvej, jaksi prošvihli.

Narozeniny se neslaví
Ale ať tak či tak, Václav byl jistě panovník vzpomenutí hodný. Žil a zemřel ovšem v časech natolik dávných a pradávných, že nejen že nevíme, kdy se přesně narodil, ale zmatky panují i kolem data jeho smrti. Podle jedněch to bylo v roce 929, za pravděpodobnější je ovšem nyní považován rok 935. V každém případě se to událo ve Staré Boleslavi 28. září, prý na rozkaz zrádného Václavova bratra Boleslava, kterému nevyhovovala knížecí proněmecká politika. A jak už je tomu u svatých zvykem, neslavíme den Václavova narození, ale den jeho smrti (který mimochodem i v roce 929 i v roce 935 připadl na pondělí) - a to už od desátého století.

I svatí mívají dětství
I velcí světci bývali někdy malými a leckdy neposlušnými dětmi a nejinak tomu bylo i s Václavem. Narodil se někdy mezi lety 907 a 908 jako prvorozený syn Drahomíry a Vratislava, v té době ještě nevládnoucího člena rodu Přemyslovského. Panovníkem českým byl tenkrát Václavův strýc Spytihněv. Václav zřejmě vyrůstal na Levém Hradci. Mezi lety 915 a 921 se mu narodil bratr Boleslav (zajímavé je, že ve starých slovanských jazycích znamenají jména obou bratrů totéž). Svou babičkou Ludmilou byli oba chlapci vedeni ke křesťanské víře staroslověnské a prvorozený Václav se prý u kněze Učeně na Budči vzdělával i v latinské liturgii. Chlapec to byl vnímavý a bystrý a jako panovník tak zřejmě patřil na svou dobu ke vzdělaným mužům. V sedmi letech se v kostele Panny Marie na Pražském hradě účastnil obřadu postřižin - původně pohanské tradice, při níž byly dospívajícím chlapcům poprvé stříhány vlasy (podle lidových zvyklostí sídlo života). Podle Vavřincovy legendy přijav tedy po katolickém způsobu křest svatý, když se chtěl vrátiti domů, biskup, který mu uštědřil tak veliký dar, potají věštbu Bohem vnuknutou mu sdělil: ,,Korunou ověnčen svatou, mučedník do nebe vstoupíš." Takovým oslovením poučen a takovými sliby nabyv odvahy, muž Boží vesele se domů ubíral.

Stál by Václav za hřích?
Podle odborníků, zkoumajících ostatky Václavovy, byl tento pozdější světec vysoký (v té době kolem 170 cm) a štíhlý, s podlouhlým obličejem, světlými vlasy a modrýma očima. Podle svalových úponů na kostře byl prý také dobře stavěný, fyzicky zdatný a svalnatý, navíc s dokonalým chrupem (chyběla mu jen jedna stolička). Zkrátka chlap k pokoukání. Původní předpoklad vědců, že srostlé švy na Václavově lebce svědčí pro to, že zemřel až ve vysokém věku, byl vyvrácen - šlo prý o dědičnou anomálii, jak potvrdily i nálezy na lebce Vratislavově.

Cesta na český trůn
Když roku 921 zemřel Vratislav, byl Václav ještě příliš mlád, aby mohl usednout na český trůn. Vlády se proto ujaly jeho matka a babička - Drahomíra a Ludmila. Přesněji řečeno Drahomíra měla vládnout a Ludmila vychovávat oba Vratislavova syny. Spor mezi oběma ženami nejdříve vedl k tomu, že se Ludmila vzdala výchovy chlapců a odešla na Tetín, ctižádostivá Drahomíra se však tchýně stále obávala a tak si pozici pojistila vraždou - nechala Ludmilu uškrtit svými věrnými služebníky, Tunnou a Gommonem. Následné pronásledování Ludmiliných věrných vyneslo Drahomíře pověst pohanky, ve skutečnosti však nepronásledovala cíleně křesťany - sama byla křesťankou, i když ne tak zapálenou, jako Ludmila - ale družinu své mrtvé sokyně. Je ovšem možné, že k politickému boji využila i odpor stále ještě živého pohanství proti křesťanství.

Václav, český kníže
Knížetem českým se Václav stal mezi lety 922 a 925 se souhlasem a vůlí všeho lidu (tehdy míněno významných velmožů). Přesto usedl na trůn země plné rozporů a půtek znesvářených rodů. Prakticky okamžitě se pokusil vymanit z područí své matky - povolal zpět všechny křesťany, kteří před ní uprchli, a vypudil Drahomíru z Čech (když později upevnil svou moc, povolil jí návrat). Převezl také ostatky Ludmiliny do baziliky svatého Jiří. Choval se jako příkladný křesťanský vladař - zakládal kostely, obdarovával duchovní, bořil modly a dokonce prý rušil šibenice a žaláře - nesouhlasil totiž s myšlenkou trestu smrti a hlásal nápravu a odpuštění. Především ovšem usiloval o centralizaci moci a stav duchovní mu měl být, stejně jako mnoha vládcům po něm, oporou.

Václav jistě svatý
Víra pro Václava ovšem nebyla jen politickou záležitostí - choval se prý jako asketa, jedl a pil střídmě, odíval se jako mnich a někdy se i procházel bos. Dokonce snad i toužil po životě v celibátu a odchodu do Říma, to mu však nebylo umožněno - musel se postarat o dědice. Zplodil tedy syna Zbraslava, ten ovšem zemřel mlád. Ve věcech panovnických byl Václav rázný a nekompromisní a byl si vědom svých povinností. Přesto když v roce 929 vpadl do Čech Sas Jindřich I. Ptáčník i s bavorským vévodou Arnulfem a dorazil s vojskem až do Prahy, rozhodl se prý Václav nebojovat a platit tribut pacis - poplatek za mír. Podle legend byl toto hlavní důvod k Boleslavovu hanebnému činu. Boleslavovým motivem však byla spíše situace vnitropolitická než snaha o změnu ustáleného postavení zemí českých v rámci Svaté říše římské.

Bratrovražda
Boleslav, prý rozhořčen mírností svého bratra, ho pozval na hostinu na hradec na Staré Boleslavi. Václav nabídku přijal a večer 27. září se hostiny zúčastnil. Boleslav vyčkával, neboť Václavova družina, tušící nebezpečí, stále zůstávala střízlivá. Mnozí dokonce nabádali knížete k rychlému odjezdu. Ten však jejich rad nedbal. Ráno po hostině se dle zvyku odebral na ranní mši a tam, před branou kostela, ho dostihli jeho vrazi - Boleslav se svými družiníky Hněvsou, Čestou, Tirem a Tužou. V popisu samotného aktu vraždy se jednotliví kronikáři rozcházejí - podle jedněch zabil Václava sám Boleslav, podle jiných ho pouze zranil a ubili ho jeho družiníci, podle jedněch Václav před vrahy prchal, podle dalších prý po smrti dokonce toužil. Ať tak či onak, Václav byl mrtev - aby brzy ožil v mýtech a legendách jako patron země české a ochránce jejího lidu, jak se pěje v jedné písni:

Svatý Václave, vévodo České země, kněže náš,
pros za ny Boha, Svatého Ducha!
Kyrieleison
Ty jsi dědic České země, rač pomieti na své plémě,
nedajž zahynúti nám i budúcím, svatý Václave!
Kristeleison

Jaký je Váš vztah ke svatému Václavovi? Co pro Vás znamená? Je jenom symbolem státu, nebo je Vám osobně něčím blízký? Nebo je Vám naopak nesympatický? Co si myslíte o kultu světců?

Reklama