Vztahy

Nedáš ty, nedám ani já

Paní Ivana byla před měsícem na srazu se spolužáky ze střední školy, po pětadvaceti letech. Přišli téměř všichni, až na jednoho, jejich třídního a zároveň profesora matematiky. Člověka, se kterým by si konečně ráda promluvila z očí do očí.

sraz

Příběh paní Ivany, který nám přišel do redakce, by se dal s trochou nadsázky nazvat: „Nedáš ty, nedám ani já.“ Bohužel se jedná o případ, který není ojedinělý. Nevím, jak bych tehdy v její situaci reagovala já. Bylo jí pouhých sedmnáct, ani jemu nebylo o mnoho víc. Ale byl to třídní profesor.

Příběh paní Ivany

Koncem měsíce září jsme měli sraz se střední školou, po pětadvaceti letech. Na žádném předchozím srazu jsem nebyla. Buď jsem měla malé dítě, nebo jsem byla nemocná, nebo jsem prostě nechtěla. To třetí asi nejvíc. Ne že bych se na spolužáky netěšila, naopak, byla bych zvědavá, co dělají, jak vypadají... ale jednoho setkání jsem se obávala, a to setkání s naším třídním. Měli jsme ho zároveň i na matematiku, tehdy na ještě povinný, maturitní předmět, který jsem jako jediná neudělala. Jaká potupa. Střední škola, na kterou jsem chodila, byla totiž vyhlášena právě tím, že tam nechali odmaturovat úplně každého, i toho největšího „blbce“. Tím jsem ale nebyla, na základní škole jsem dokonce v matice vynikala. Kámen úrazu byl v něčem jiném.

Náš třídní profesor nás dostal jako svoji úplně první třídu, měl čerstvě po absolutoriu. Kolik mu v té době mohlo být? Dvacet pět, dvacet šest? Nevím, nedokážu odhadnout. Vypadal tak nějak divně, staromládenecky. Spolužáci se k němu chovali spíš jako ke kamarádovi, ani žádný velký respekt si nevydobyl. A ten si pak ještě zhoršil na bramborové brigádě, na kterou jsme jeli jako třída ve 3. ročníku.

Bylo mi tehdy sedmnáct. Pamatuju si to jako dnes. Každý večer jsme pořádali táboráky, ale mně tehdy nebylo nějak dobře a chtěla jsem si jít dřív lehnout. Byli jsme ubytováni na místní jezeďácké ubytovně, která se zamykala, a tak když tam někdo něco chtěl, buď požádal o klíče vrátného, který už tam ale obvykle ve večerní hodiny nebyl, anebo třídního, který měl klíče u sebe. Požádala jsem ho společně se svojí kamarádkou o klíče, že mi není dobře, že si jdu lehnout a kamarádka půjde se mnou, odemkne mi hlavní vchod a pak mu zase klíče vrátí. Třídní ale řekl, že se mnou chodit nemusí, že půjde on sám, protože si něco zapomněl.  

Vešli jsme do tmavé chodby, chtěla jsem rozsvítit, on mi však zadržel ruku a najednou mě začal objímat, a prý jak se mu moc líbím a že bychom si mohli trochu užít. Začala jsem se napřed smát, ale pak jsem viděla, že to myslí vážně, tak jsem mu řekla, ať toho okamžitě nechá, nebo začnu křičet a půjdu to říct spolužákům. Přestal a šel pryč. Po chvilce se však otevřely dveře od pokoje a milý pan profesor to zkoušel potmě podruhé. Lezl za mnou až do postele. To už jsem byla v šoku. Co mám dělat? Naštěstí začal někdo bouchat na okno, byla to jedna ze spolužaček, která se také dobývala na ubytovnu, protože si chtěla vzít teplý svetr. Ani neví, co všechno zachránila.

Třídní se lekl, opět přestal, ale pro mě to začalo. Od té doby mě dusil při každé hodině. I spolužáci si toho všimli, já blbec jsem ale držela hubu, nikomu jsem nic neřekla, ani svému tehdejšímu příteli. Styděla jsem se, bála se posměchu a reakcí. Dnes by z toho byl skandál na entou, ale v době, kdy jsem maturovala já, to byly na školách zcela jiné poměry.

Říkala jsem si, rok do maturity - to už nějak vydržím. Maturita byla v květnu, odmaturovali všichni. Já jediná ne, byť jsem toho řekla u tabule hodně. Dodnes nechápu, jak si to obhájil, že mi to nedal. Maturovala jsem pak až v září. Údajně byl tehdy náš třídní nemocný, a tak jsem maturovala u jiné matikářky. Byla překvapena, jak jsem připravena, ale lepší známku než 3 mi dát nemohla.

Těšila jsem se, že si na srazu s naším třídním promluvím, z očí do očí, jako dva dospělí lidé. Bohužel nepřijel. Prý nebyl na žádném ze srazů. Asi se bojí setkání se mnou.

Ivana

Čtěte také:

   
02.11.2011 - Ona s ním - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. avatar
    [12] blesksoft [*]

    přesně reakce okolí je hnus

    superkarma: 0 17.12.2011, 09:59:01
  2. [11] Keltka [*]

    ještě, že se mu dotyčná vyhnula ...:)

    superkarma: 0 28.11.2011, 01:49:11
  3. avatar
    [10] v.poho [*]

    tomáš — #8 ... a to je možná ten důvod, proč se s tím Ivana tehdy nesvěřila - lidé jako Vy.Sml80 Strach, jak budou ostatní reagovat, jestli jí to budou věřit......

    A pokud je to pravda, ani se nedivím, že učitel na srazy nechodí. zřejmě těch vroubků bude mít víc. Nejenom Ivanu. A taky ve více třídách. 

    Rikina — #6 Reakce, že se žena přeceňuje, mi přijde dost smutná. Jooo, pamatovat si ji nemusí, byla zřejmě jednou z mnoha, na kterou to zkoušel. Ale to, že přešel tehdy přes čáru přinejmenším morálky, to si jistě uvědomuje dobře.

    superkarma: 0 15.11.2011, 18:22:48
  4. avatar
    [9] Alenka0010 [*]

    Solei — #7 Já teda na třídní srazy jezdím a to ne rozhodně proto, abych poslouchala nějaký chlubení nebo mohla něco vyčítat. Nemám co, byli jsme perfektní parta a pěkné vztahy máme dodnes, proto se všichni velice rádi občas uvidíme.

    superkarma: 0 04.11.2011, 11:20:30
  5. avatar
    [8] tomáš [*]

    Sml23 moc tomu nevěřím (spíš vůbec). O prospěch svého studenta se jistě zajímali i rodiče, ne?  Třídní schůzky,  upozorňování na velmi zhoršený prospěch ignorovali - -?

    Měli jsme na gymplu (80.léta) taky žáky s problémy, ty se řešily.Opravné postupové zkoušky,konzultace, doučování.  Nebyl "blesk z čistého nebe", že by to někdo řešil až u maturity...

    Tady zcela selhala rodina.Asi k sobě neměli důvěru, dívka se nedokázala se svými problémy svěřit.Ke své škodě... A rodiče se školou nespolupracovali...

    A že by učitýlek nepřijel na jejich sraz po 25 letech (!) kvůli tomu, že by se obával setkání s paní Ivanou...tak to tedy chachá, to se hóóódně přeceňuje. Doufejme že v té pubertě nezastydla, a toto je poslední negativní zkušenost z jejího mládíSml24

    1. na komentář reaguje v.poho — #10
    superkarma: 0 03.11.2011, 20:00:51
  6. avatar
    [7] Solei [*]

    Nestýkám se s žádnými ex. Ani se spolužáky ani s milenci ani kolegy.... jsou mojí minulostí a opravdu nemám potřebu zjišťovat jak si stojí lidé se kterými jsem se dřív stýkala. To, že jsou bývalými spolužáky a milenci má svůj důvod a ten akceptuji. Asi jsem na tyhle věci málo drbna. Kdybych se s některými z nich chtěla zpětně setkat abych jim mohla něco vyčítat nebo se před nimi chlubit, bylo by mi akorát trapně a tak to prostě nedělám.

    1. na komentář reaguje Alenka0010 — #9
    superkarma: 0 03.11.2011, 11:11:53
  7. [6] Rikina [*]

    Jestli ona se Ivana trochu nepřeceňuje. Sml57 Plno lidí nechodí na srazy spolužáků prostě proto, že neshledává důvod, proč by se s nimi měli vidět. Tím spíš učitelé. Kam by takový učitel přišel, kdyby měl chodit na srazy všech tříd, které kdy učil, to by se musel zbláznit. Sml80

    1. na komentář reaguje v.poho — #10
    superkarma: 0 02.11.2011, 23:48:14
  8. [5] knihovna [*]

    Ach Ti matikáři. U nás na zdrávce byl taky jeden o 15 let starší než my, ale lolitky se mu líbily. Naštěstí je nedusil, naopak, ty měly u něj jedničkySml16

    superkarma: 0 02.11.2011, 14:36:35
  9. avatar
    [4] JankaAnna [*]

    I já jsem na střední měla mladého třídního, matikáře a učitele výpočetní techniky, který byl hned po vysoké. Byl ale perfektní. Všichni ho měli moc rádi, ovšem autoritu měl přirozenou, ač byl tak mladý. Nejen já jsem do něj byla "zamilovaná".  Mně ale nenapadlo, že by právě on, dospělý, krásný chlap, mohl myslet na mladou puberťačku. Až jsem byla ve čtvrtém ročníku, a náš třídní ten rok už našim třídním nebyl (odešel ze školy podnikat), setkali jsme se párkrát mimo školu... v tu chvíli jsem byla sakra zamilovaná, ale on byl přeci ten dospělý chlap s kariérou (ač tenkrát bez přítelkyně). Nyní je to už 13let od maturity, tedy 13 let od doby, kdy jsme se setkali naposledy, a už víc jak tři roky vím, že i on tenkrát byl zamilovaný do mně... jen jsme si to nikdy neřekli... možná to dnes mohlo být všechno úplně jinak... nicméně, můžeme alespoň snít:) Jsme "kamarádi", zavoláme si a napíšeme si občas, oba teď už máme své partnery a své děti... Možná v příštím životě:). Peťa bude vždy mojí velikou láskou...

    superkarma: 0 02.11.2011, 13:09:51
  10. [3] Jitkaaaaa [*]

    delfi.na — #2

    superkarma: 0 02.11.2011, 10:46:42
  11. avatar
    [2] delfi.na [*]

    nakopat mu do koulí

    1. na komentář reaguje Jitkaaaaa — #3
    superkarma: 1 02.11.2011, 09:07:04
  12. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Sml15

    superkarma: 0 02.11.2011, 02:57:36

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme