Nevím si rady sama se sebou. A nejen já, ale ani mé okolí. Snažíme se s manželem již několik let o miminko. Bohužel bezúspěšně. Vina je na mé straně. Po přístupu lékařů v centru asistované reprodukce jsem tam odmítla znovu jít. Přesto se mi nějakým zázrakem podařilo v březnu otěhotnět.

Měla jsem obrovskou radost, bohužel předčasnou. V dubnu jsem začala špinit a o miminko přišla. Myslela jsem, že to nezvládnu, ale nedaří se mi to. Jsem alergická na rady okolí typu: život jde dál, to chce čas, příště se to podaří, moje známá taky... a  na podobné řeči, kterým soukromě říkám bla, bla kecy.

Aby toho nebylo málo, tak v květnu jsem málem umřela, protože jsem měla mimoděložní těhotenství a málem jsem vykrvácela do břicha. Bohužel mě zachránili. Lékaři mi ani nejsou schopni říct, zda to bylo těhotenství staré nebo nové. Takže sedím doma  a depkařím.

Navíc mi neprodloužili pracovní smouvu, takže od července budu bez práce. Místo toho, abych si hledala práci, tak jen sedím a brečím. Manžel, rodina i přátelé mě podporují, ale vůbec mi to nepomáhá. Mám pocit, že můj život skončil. Bez dětí můj život nemám smysl. Přirozené otěhotnění je nepravděpodobné, protože už mám jen jeden vejcovod a navíc prý je velká pravděpodobnost, že se mimděloží těhotenství bude opakvat. Na IVF odmítám jít, protože bych nezvládla tu bolest, kdyby to opět nevyšlo. Prostě nevím, co dál. Nic mě už v životě nečeká, můj život je absolutně k ničemu a opravdu nevím, co se sebou. kopretina3

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

V takovém stresu, milá kopretinko, otěhotnět nejde, i kdybys byla jako rybička. Já bych radila se jako první krok zbavit stresů a najít si šikovného psychologa, lépe psychiatra, který pro první dva tři měsíce může předepsat i antidepresiva. Všechny problémy jsou jen v našich hlavách, záleží na úhlu pohledu. Držím palce, je mi moc líto, že prožíváš tak ošklivé období. Simona

S čím si nevíte rady vy? V čem plavete? Co marně řešíte? Moc se těším na vaše odpovědi na adrese:

redakce@zena-in.cz

Reklama