Radek se těšil na romantický večer. Koupil dvě lahvinky dobrého vína, nachystal malé pohoštění a půjčil na DVD romantický film. A to neměl dělat.

cry

Radek si totiž našel holku, kterou dojme doslova „každá kravina“, natož tak romantický film, na jehož konci hlavní hrdinka zemře. Bulila jak želva a už s ní nic nebylo. Tedy nic z toho, co si Radek plánoval. Chtěla si o tom filmu povídat, chtěla ho rozebírat, ptala se, co by dělal, kdyby zemřela ona, a celý večer uzavřela tím:
„Přece teď nechceš sex, v takové situaci? Já opravdu nemůžu.“

Řekl si, že příště se na nějaké romantické DVD vykašle, a buď vezme horor, nebo komedii, anebo nic, to bude nejlepší.
Ale příště nebyl čas na vysedávání u televize, šlo se na procházku. A milá slečna uviděla mrtvého holuba.
„Chudák malý,“ a zase měla slzy na krajíčku.
„Prosim tě, co bulíš, vždyť jsou přemnožení a akorát serou po sochách.“
„Jak to můžeš říct, vždyť to byl živý tvor, ty jsi tak necitelný,“
odpověděla.

Další den se konalo další rande. Oproti ostatním však o mnoho kratší.
„Nechceš jít ke mně?“ zeptal se Radek.
„Promiň, nemůžu, kamarádka se rozešla s přítelem, musím ji psychicky podpořit.“
„No, ty ji tak podpoříš,“
odvětil nasupeně, „ty ji akorát ještě více rozbrečíš.“
A rozešli se s tím, že příští den spolu půjdou do kina a pak po skončení už konečně domů k Radkovi.

Pro jistotu koupil lístky na komedii. Jenže ta byla tak sladká a šťastná, že se jeho milá rozbrečela dojetím.
„Co zase bulíš?“ zeptal se jí, když vyšli z kina.
„Copak tebe to nedostalo? Takový dojemný film. Víš co, sejdeme se až zítra, se mnou by stejně dnes nic nebylo.“

To už toho začínal mít Radek tak akorát dost. Za tu krátkou dobu, co spolu chodili, ji viděl téměř pořád se slzami v očích. Buď je opravdu tak citově založená, anebo je psychicky labilní, to už přece není normální.

Druhý den se rozhodl se, že ji překvapí u ní doma. A když už tam bude, tak si s ní o tom rovnou promluví.
Otevřela mu celá ubrečená.
„Co se stalo?“ zděsil se.
„Ale, ztratila jsem někde jednu náušnici a nemůžu ji nikde najít.“

To už bylo na Radka moc. Otočil se na podpatku a vyrazil směrem ke vchodovým dveřím. Jak by tahle plačka řešila důležité životní okamžiky a důležitá rozhodnutí, to si nedokázal ani představit.

Čtěte také:

Reklama