píše čtenářka s nickem Gerda v prvním dnešním příspěvku. No, neříkala jsem, že ptačí mláďata jsou ošklivá? Prozradím vám, že to byl holub. Jak to s ním dopadlo a jestli se ho podařilo odchovat, to už se dočtete v této novince

Když se mluví o opuštěných mláďatech, většina si pod tím představí štěňátko, koťátko - prostě nějakého chlupáče. To u nás se na pár let zabydlil sirotek holuba! Manžel totiž jednou přišel z práce s krabicí od bot a rozpačitým výrazem. Prý pod oknem kanceláře sebral nějaké neopeřené mládě, co spadlo ze střechy, a nikdo neví, co to je.

Nedivím se, něco tak ohavného jsem ani já dosud neviděla. Ptáče s křivým velkým zobanem, modročervená kůže s sem tam rašícími pírky. Rokovali jsme nad tou záhadou, až nám soused vysvětlil, že je to holub a radil ať s ním praštíme o zem, že co s ním jinak?

To bylo vyloučené, protože když ho muž celý den opatroval v krabici, jaksi už se za něj cítil odpovědný. Holouběti se tedy vystlala bedna na chodbě, namočili jsme kukuřicová zrnka a pravidelně ho krmili do zobáku. Tedy krmili...krmila jsem já. Po každém nakrmení to musel poctivě zapít vodou z kapátka, oni to tak holubí rodiče dělají, ale zobákem.

Holub Pepa při té péči utěšeně prospíval, hlasitě se ozýval na každý zvuk a chtěl stále žrát a žrát. Vyrostl v moc hezkého holoubka s jen trochu svěšeným křídlem, to asi po tom pádu. Každou návštěvu cizích lidí k nám vyznamenal nenadálým přistáním ve vlasech, takže na zahradu se chodilo výhradně s deštníkem.

Já jsem asi byla jeho družka, jinak si neumím vysvětlit to šmrdolení ocasem po mé ruce i žárlivé scény, když ke mně někdo přišel moc blízko. Postupem doby získával na akčním rádiu i na drzosti a nebylo mu zatěžko vletět do naklizeného pokoje sousedce odnaproti a na ubrus tam udělat....víte co.

Stížností přibývalo. Tu nezvaná návštěva sousedů otevřeným oknem, tu zas tahal za triko Davídka a Helenku štípl do nohy. Tolik si byl sebou jistý, že se nebál krást jídlo naší jezevčici z misky přímo před čumákem a vyloženě ji provokoval.

Procházelo mu to, ale ne donekonečna. Blížil se neodvratný pád. Jednou jsme se ho nemohli dovolat. Pepa zmizel. Až mi napadlo mrknout se do boudy, ó hrůzo!! Žádná hospodyňka by ho nedovedla tak mistrně oškubat! Byl připravený přímo na pekáček. Bobina jen loupala očima v předtuše maléru, dobře tušila, že za zakousnutého a oškubaného holuba pochválena nebude. Nespletla se. Dostala na zadek laťkou, Pepa měl kremaci v kotli na topení a zbyla nám na něj pouhá vzpomínka.

Vidíte, i pitomý divoký holub se dá krásně ochočit, jen se nesmí zapomenout na výchovu, aby to nedopadlo jako u nás.

Gerda

Milá Gerdo, díky za krásnou příhodu. Taky jsem vypiplala opeřence, a taky neskončil dobře.

Text nebyl redakčně upraven

A co vy, milé ženy-in? Ujaly jste se někdy nějakého zvířecícho sirotka?

Máte také nějakou příhodu? Veselou, nebo smutnou? Napište nám na adresu:

redakce@zena-in.cz

 

Reklama