Zírala jsem na obrazovku počítače, tu a tam naťukala slovo a pak ho zase smazala. Uvařila jsem si čaj, protáhla si záda... A dál zírala. Nic mě zkrátka nenapadalo. Vůbec nic. A tak vznikl název tohohle kratičkého fejetonu.

Protože ten pocit možná znáte taky. Třeba chcete něco uvařit k večeři, koupit kamarádovi nebo mamince dárek, či jste v letech školou povinných psala eseje a slohové práce. A zírala jste a zírala a ta potvora múza jak na potvoru nikde. Asi si vzala dovolenou.

Ve starověku se mluvilo o inspiraci, o doteku božského vnuknutí a nebo právě o oněch provokatérkách múzách. My, vědecké reality světa znalí, se teď oháníme pěkným termínem kreativita. Kdo je kreativní, tedy tvůrčí, ten má nápady. Neotřelé, zajímavé, někdy neužitečné, ale obvykle přínosné. A být kreativní je in. Spolu se slůvky mladý, konstruktivní, progresivní a schopný pracovat v kolektivu se „kreativní“ stává podmínkou přijetí na řadu pracovních míst. A to často těch, kde je vám kreativita spíše na překážku. Například v prodejně mobilních telefonů.

víkendová soutěž


Kdo tedy není kreativní, dravý a mladý, je podle řady náborových agentur outsider. Civět na bílou obrazovku a nevědět, co napíšu, to by mě taky mohlo stát místo. Kreativita je požadavkem doby. Jenže kreativita, to není jen tak. Člověk nemůže něco vytvořit z ničeho. Aby byl člověk kreativní spisovatel, básník, malíř, ale třeba i projektant nebo kuchař, musí nejdřív spoustu informací, pocitů a zážitků nasát. Když dlouhodobě vydáváte víc, než přijímáte, tak najednou zjistíte, že už nějak nemáte co vydat...

Psychologové proto upozorňují, že syndrom vyhoření není jen záležitostí takzvaných „pomáhajících profesí“, že každý člověk by si měl dávat pozor na to, aby zažíval něco příjemného a nového, aby vyhledával zajímavé podněty, relaxoval a čas od času pouze pasivně přijímal. Protože všechen ten koktejl procházek, posezení v kavárně s kamarádkami, pěkných filmů, příjemných večerů a zajímavých knih v něm pak může bobtnat a kvasit... A nakonec se z něj obvykle vynoří inspirace.

Stává se vám, že Vás prostě „nic nenapadá“? Při jakých příležitostech? Při práci, v domácnosti nebo při nakupování dárků? Nebo jindy a jinde? Co obvykle děláte? Máte nějaký recept, jak získat inspiraci? Čekáte spíš, až přijde sama, nebo se ji snažíte nějak přivolat?

Reklama