Žvýkačka je fenomén, jenž se těší neutuchávající popularitě. Přežívá veškeré módní trendy, vlády, války a dá se žvýkat prakticky kdekoliv a kdykoliv. Má pozitivní přínos z hlediska údržby chrupu, jeho léčby, prevence zubního kazu, hubnutí, odvykání kouření, podpory trávicího ústrojí i psychické aktivity člověka. Už civilizace našich pradávných předků v různých koutech světa poznaly, že žvýkání napomáhá v koncentraci a bdělosti. Kde jsou vlastně kořeny žvýkačky a jakou má historii?

 

5.000 let stará žvýkačka

Jedna mladá archeoložka z Velké Británie zasadila těžkou ránu všem americkým patriotům, považujícím „chewing gum“ za pochoutku pocházející právě z jejich země. Při nedávném archeologickém výzkumu v severozápadním Finsku objevila nezvyklý fragment nesoucí v sobě stopy zubů. Sarah Pickin totiž při svém bádání narazila na zkamenělou březovou pryskyřici, která s největší pravděpodobností sloužila jako žvýkačka. Vědci tvrdí, že v severní Evropě se žvýká asi devět tisíc let a jedním z důvodů prý byly léčebné účinky březové mízy na zanícené dásně. Fakt, že se pryskyřice dá žvýkat, je celkem známá věc. Staří Indiáni holdovali smrkové smůle a kupříkladu Mayové zase šťávě z gumovníku. V jiných kulturách se dařilo přežvykování včelího vosku a doložené jsou i kombinace s pryskyřicí.

 

Nepovedený vynález

Kulturní hit se ze žvýkačky stal koncem devatenáctého století v USA. Pozdější filmy hollywoodské produkce si snad ani nelze představit bez tvrďáků s věčně pohybující čelistí.

Faktem zůstává, že jako první začal tuto pochutinu prodávat Američan John B. Curtis v revolučním roce 1848, nicméně v té době byla ještě pryskyřicová. Později se více prosadila parafínová verze. Žvýkačka, jak ji známe, přišla na svět jako většina geniálních vynálezů vlastně omylem. Fotograf a vynálezce Thomas Adams se dlouhodobě zabýval vývojem pneumatik a při jeho nepovedeném pokusu o vulkanizaci kaučukové šťávy vznikla žvýkací hmota. Následně si patentoval výrobní stroj, gumu ochutil lékořicí a legendární Black Jack spatřil světlo světa. Samozřejmě se stal velkým prodejním hitem a jeho ovocné mutace na sebe nenechaly dlouho čekat. Pořádný business se žvýkačkami rozjel roku 1892 William Wrigley, jehož továrny fungují po celém světě až do dneška. Původně začal s ovocnými druhy, ale také s mátovou příchutí. Obě dvě původní receptury využívá firma s ročním obratem kolem 4,6 miliardy dolarů neustále.

 

Žvýkačky ve společnosti

Není jistě bez zajímavosti, že roku 1888 se staly žvýkačky prvním prodejním artiklem pro nově vzniklé prodejní automaty v New Yorku, ale o další rozšíření žvýkací gumy do celého světa se zasloužila především americká armáda za druhé světové války. Měla ji totiž v základních potravinových dávkách a vojáci s ní často obdarovávali děti na obsazených nebo naopak osvobozených územích. Do armádních žvýkaček výrobci často přidávali kofein, aby vojáci nepodléhali únavě.

 

Kromě všech příznivých funkcí se najdou i vedlejší účinky, které nejsou zrovna hodny chvály. Pohled na přežvykující stádečko žáků odjakživa doháněl slabší povahy pedagogů k zákazu této mírumilovné činnosti při vyučovacích hodinách. Pohled na image přežvýkavců, jíž se honosí při svých projevech někteří přední politikové a další veřejní činitelé, také nic moc. Na důstojnosti jim to příliš nepřidá, i když vzhledem k jejich většinovým (ne)kvalitám už toho příliš zkazit nejde.

Velkým mínus je především lepivá vlastnost žvýkaček, a kdo si někdy na nějakou pohozenou sednul, nebo se mu nedejbože dostala do vlasů, ten ví své. I to se však s postupujícím pokrokem brzy změní. Vědečtí pracovníci bristolské univerzity nedávno představili první naprosto nepřilnavou žvýkačku, takže podobné incidenty v budoucnosti nehrozí.

 

Zdravotní aspekty

Moderní zubařství už běžně doporučuje žvýkačky jako doplňující součást zubní hygieny k pravidelnému čištění zubů. Žvýkačkou po jídle se zuby očistí, čímž na nich nezůstává takzvaný plak, který je rájem pro plejádu bakterií, a tím pádem i výborným prostředím pro tvorbu zubního kazu. Další nespornou výhodou je osvěžení dechu a kolegové v práci tak nemusí tušit, že jste se zrovna vrátili z oběda.

 

Stále oblíbenější jsou žvýkačky bez cukru obsahující umělá sladidla. Snížení kalorií je výhodou, ale v nedávné době proběhl kolem umělých sladidel skandál, který museli vzít v potaz i samotní výrobci. Tým italských specialistů přišel při svých experimentech s krysami na to, že po sacharinu druhé nejpoužívanější sladidlo na světě – aspartam – je zdrojem karcinogenního potenciálu. Vzhledem k jeho širokému využití v potravinářském průmyslu (kromě žvýkaček také limonády, nápoje v prášku, čokolády, jogurt atd.) je nutné, aby výrobci potravin přehodnotili receptury a aspartamu se nadále vyhnuli. Je dokázáno, že rizikové množství této látky je již 20 mg/kg tělesné hmotnosti, což více než dvakrát převyšuje dosavadní doporučené limity. Jakožto možné alternativy se u žvýkaček uplatnila sladidla maltitol, sorbitol, mannitol či xylitol.

 

A právě xylitol je sladidlo, kterému patří budoucnost. Je čistě přírodní, nachází se v mnoha druzích ovoce a zeleniny a je také třeba obsaženo v březové kůře a některých jiných rostlinách. Jeho skvělé vlastnosti jsou dány skutečností, že má stejnou sladivost jako cukr, o 40 % nižší kalorickou hodnotu, a je tak vhodný pro diabetiky. Z hlediska žvýkaček je jeho největší devizou fakt, že naprosto neškodí zubům. Kazotvorné bakterie se nejsou schopny vyživovat xylitolem, a to je definitivní konec jejich možnosti růstu a rozmnožování. 

 

 

Reklama