Zdravím a přeji krásný den.

Při přečtení článku o stolování jsem se po ránu doslova rozchechtala při vzpomínce na sousedskou návštěvu. Mimochodem smíchem hubneme, tak možná nějaké dečko ubylo.

Znáte to všechny ženy, určitě nejsem sama, že zajdete k sousedce na pokec a kávu...

Přes chodbu jsem kdysi měla velice příjemnou, sice o deset let mladší, sousedku, ale naše dá se říci každodenní popovídání bylo super. Probraly jsme spolu naše starosti i radosti. Vždy jsme se vzájemně respektovaly, když přijde manžel domů, my odcházíme.

Jednou její manžel přišel nečekaně domů dříve a já se zvedám, že odcházím. Ale to ne, říká její manžel, jen seďte a dopijte si kávičku. Dobře, ale Vy budete jíst a já tady zacláním. Ne, trvali na tom oba společně, zůstala jsem. Sousedka mu jídlo připravila a my pokračovali v debatě. Její muž seděl přímo proti mně a od prvního sousta, jedl polévkovou lžící, neskutečně srkal a mlaskal, jídlo mu teklo po bradě zpět do talíře, něco strašného. Nejsem cíťa, ale začal se mi zvedat žaludek.

Při další náhodné návštěvě jsem zjistila, že takto stoluje celá rodina, mimo sousedky. Nedalo mi to, abych se jí nezeptala, proč tak s prominutím nechutně jedí. Ano, máš pravdu, taky se za ně stydím, ale kluci to zdědili po manželovi, manžel po svém otci a já to nezměním. V tu chvíli jsem měla představu, jak jsem s nimi v restauraci na obědě, již samotná představa mě děsila.

Zdraví Věrulinka

Věrulince posíláme 500 bodů do VVS.

Reklama