Bulvár

Nechutné příběhy III.

Chlap nechuťák

Bylo mi čerstvých sedmnáct let a měla jsem za sebou roční vztah s klukem, kterého jsem sice měla ráda, ale na kterém mi (a jemu na mně vlastně taky) vadilo tolik věcí, že jsme spolu prostě nemohli být dál. Byla jsem naivní holka, která si myslela, že je středem vesmíru a všechno a všichni se musí točit jen kolem ní. Představovala jsem si, že když můj první vztah nevyšel podle představ, ten další „pan pravý“ musí být úplně jiný. Byla jsem vlastně ještě dítě, tak není divu, že jsem dopadla tak, jak jsem dopadla…

S Honzou jsem se seznámila přes seznamku na internetu. Zadala jsem si kritéria, která jsem od „pana pravého“ požadovala, tudíž když mi internet vyhodil muže vysokého 185 cm, štíhlého, tmavovlasého, svobodného, vysokoškolsky vzdělaného s povoláním podnikatel, byla jsem nadšením bez sebe. Ihned jsem na inzerát odpověděla, načesala se, jak nejlépe jsem uměla, nalíčila se a nechala se od kamarádky vyfotit. Tuto „dokonalou“ fotku jsem mu vzápětí poslala.

I on poslal své foto, ze kterého se na mě usmíval brunet s nagelovanými vlasy, na sobě měl oblek, kravatu a stál vedle obrovské tmavé octavie, která byla údajně jeho.

Nevadilo mi, že je víc než 100 km vzdálený, razila jsem heslo, že vzdálenost lásku zničit nedokáže. Na první pohled jsem se zamilovala, bohužel jsem ještě netušila, že jen do své představy.

Asi po měsíci dopisování jsme si domluvili schůzku. Slíbil, že za mnou přijede, ovšem den před termínem se omluvil, že se mu porouchalo auto a musí dojet vlakem. Prosil, zdali bych ho nepočkala na nádraží.

Vlak měl hodinu zpoždění, ovšem ani to mi nevadilo. Čekala jsem trpělivě na svého „pana pravého“ a nemohla se dočkat, až ho ukážu kamarádkám. Korespondence se vyvíjela slibně, byla jsem tedy přesvědčená, že rande je taková poslední drobnůstka k dokonalému vztahu.

A pak vlak dorazil. Už v první chvíli mi došlo, že ne všechno je tak, jak jsem si představovala. Honza měl vlasy ulízlé gelem, přestože bylo 30 stupňů, na sobě měl černé kalhoty, modrou košili s krátkým rukávem a přes záda přehozené sako. Košile byla pod pažemi mokrá, dlouhý flek se táhl až téměř k pasu. Totéž na druhé straně a na břiše. Po čele mu tekl pot, s hrůzou jsem si uvědomila, že orosené má i rty, které mi teď nadšeně nabízel k polibku.
Pusu na seznámení jsem mu dala a vzápětí jsem byla mokrá i já. Zvedl se mi žaludek a nenápadně jsem se otřela, tak, abych ho snad neurazila. Chápala jsem to, bylo přece horko…

Jenže on mě vzápětí popadl za ruku (tou svojí upocenou), vyrazil kupředu a začal povídat. A povídal, povídal, povídal… o své práci, o bojlerech, které jeho firma vyrábí, o účetní, která ho minulý týden naštvala, protože popletla výrobní číslo, a místo jedničky na konec napsala čtverku. Zřejmě mu došlo, že jsem úplně mimo, proto mi ochotně začal vysvětlovat parametry jednotlivých bojlerů, jejich funkci, nastavení atd atd… Měla jsem pocit, jako bych poslouchala čtení lékařské zprávy. Ruka se mu potila čím dál víc, já si v hrůze ještě stihla uvědomit, že za každým druhým slovem popotáhne. Instinkt velel půjčit mu papírový kapesník, ale doufala jsem, že až mě KONEČNĚ pustí, vytáhne svůj.

Nevadí mi lidé, kteří používají žvýkačku, ovšem když žvýkají s otevřenou pusou i při hovoru, navíc každou chvíli vykouzlí bublinu, to je na mě opravdu moc. Naštěstí Honza tu svou po několika minutách „vyflusl“ do trávy.

Posadili jsme se do restaurace a objednali pití. Prohrábl si rukou ulízlé slepené vlasy a pokračoval v popisu cesty do Afriky, kterou vloni podnikl se svým kolegou z práce. No a když už byl u té práce, tak si uvědomil, že mi nesmí zapomenout říct, že kromě bojlerů dělají i kotle, které jsou tak skvělé, že…
Došlo mi, že za celou dobu jsem se zmohla jen na otázku: „Dáme si něco na pití?“ a na občasné kývnutí, jako že rozumím něčemu, čemu jsem vůbec nerozuměla. Všimla jsem si zažloutlých prstů – vida, očividně kuřák, což mě, jako zapřisahlou nekuřačku, silně odpudilo.

Konečně nám přinesli pití, zřejmě měl velkou žízeň, protože vypil téměř celý půllitr Kofoly. A až skleničku položil, všimla jsem si něčeho, z čeho se mi znovu zvedl žaludek – na okraji skleničky zůstalo několik bílých kousků „čehosi“, co měl očividně zevnitř na rtech. Zaměřila jsem se na to a skutečně – celý vnitřek spodního rtu měl pokrytý spoustou bílých kousků. Těžko odhadnout, zda to byly zbytky jídla, které měl ve vlaku, či jen kůže. Jisté bylo, že od tohoto okamžiku jsem začala plánovat, jak se ho co nejrychleji zbavit.

Asi po hodině trápení se mi to podařilo s výmluvou na šílenou migrénu, kterou mám ze sluníčka. Slíbila jsem mu, že příště za ním pro změnu přijedu já, a on naštěstí souhlasil a ochotně se zvedl.

Doprovodila jsem ho na nádraží, taktně se vyhnula polibku na rozloučenou, který se mi pokoušel vlepit na ústa, a slíbila, že se ozvu.

Sotva jsem nasedla do MHD a vyrazila směrem k domovu, nesmírně se mi ulevilo. Věděla jsem, že žádná další schůzka už nebude. Ono se sice říká, že člověku by se měla dát i druhá šance, ale já jsem přesvědčená, že první dojem je skutečně ten pravý.

Po dvou letech jsem si našla skutečného „pana pravého“. Není to sice vysokoškolák povoláním podnikatel, nevlastní ani Škodu Octavii a pracuje v továrně jako dělník. Přesto je to ten nejlepší a nejhodnější mužský pod sluncem, nikdy bych ho za nic na světě nevyměnila. A co je důležité – umí se chovat. Jsme spolu téměř 5 let, každým dnem čekáme miminko a já už teď skutečně vím, co je důležité…

- Ester

Pište nám své příběhy
a vyhrajte!


Klikněte na náš banner a zúčastněte se SOUTĚŽE o nejnechutnější
zážitek s chlapem!

   
06.08.2008 - Společnost - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [7] lenagirl [*]

    no hlavně ať vám to vydrží i nadále , přeji moc štěstí

    superkarma: 0 06.08.2008, 15:39:49
  2. avatar
    [6] Zázvorka [*]

    Moc se mi líbí spojení: zdali bych ho nepočkala.
    Jinak chlap

    superkarma: 0 06.08.2008, 15:07:20
  3. avatar
    [5] aiša [*]

    superkarma: 0 06.08.2008, 14:36:19
  4. avatar
    [4] Lenice [*]

    superkarma: 0 06.08.2008, 12:59:52
  5. avatar
    [3] RenataP [*]

    chutnej chlap šmarjá, to se vážně nedá po jídle...

    superkarma: 0 06.08.2008, 12:57:45
  6. avatar
    [2] bookcase [*]

    bílé kousky..co to asi bylo?

    superkarma: 0 06.08.2008, 12:55:50
  7. avatar
    [1] Galina [*]

    tak hodně štěstí

    superkarma: 0 06.08.2008, 12:51:02

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme