Reklama


Většina mých kamarádek je single. Uznejte, že je to lepší výraz než opuštěná, rozvedená, nezadaná, sama. Je jedno, jestli ony opustily jeho, on opustil je, nebo dosud nenašly toho „pravého". Prostě nemají chlapa. Ale pozor, nejsou to žádné „zoufalky", jsou pohledné, něco kolem čtyřicítky, samostatné a samozřejmě náročné.

A to možná je ten kámen úrazu. V tomhle věku už se nenecháme tak snadno opít rohlíkem, už nemáme brýle tak růžové, abychom přes ně neprokoukly, že chlap je skrblík, bordelář, žárlivec, despota, srab...
Už nechceme podporovat kdejakého chudinku, který si nedokáže vydělat na živobytí, už se nechceme milostivě ptát, jestli smíme jít s kamarádkou na kafe, už nechceme dělat služku a sbírat za ním špinavé fusekle a ostříhané nehty ve vaně. „Jen abyste tak dlouho nepřebíraly, až přeberete..." slyším.

Já osobně to moc neřeším. Svůj single stav si zatím užívám. Mám pocit, že se nadechuji, že konečně začínám žít a poznávat věci, které jsem si musela odpírat.
Ale co já vím, jak budu mluvit za pár let? Třeba také začnu být nervózní z toho, že mi utíká čas, že se mi zužují možnosti seznámení, že bude přebráno přebrané. Měla bych využít posledních let, kdy ještě jakž takž vypadám, a někoho honem hledat, než zůstanu na stará kolena sama?

Ale být s někým za každou cenu? Kde brát a nekrást?
Slyšela jsem zajímavý názor, že mužských je dost, ale správných chlapů málo. A všechny bychom chtěly ty „správné" - zajištěné, zdravě sebevědomé, přiměřeně inteligentní, pokud možno přitažlivé a s pochopitelným zájmem o naši osobu.

Správní chlapi odpusťte, jestli někde existujete, tak jsme patrně neměly to potěšení se s vámi setkat. S největší pravděpodobností budete všichni „rozebráni" a sezdaní se čtenářkami Ženy-in. :-) 

Ale co když jsme už tak zmlsané a vybíravé, že se nedokážeme přenést přes první dojem, který bývá nekompromisně zmrazující?

Příklad:
Jedu tramvají, jdu po ulici, sedím v kavárně a pozoruji muže. Nenápadně, pochopitelně. Zaujme mě třeba jeden z nich. Na první pohled sympaťák, ale všimnu si, že má do krve ohlodané nehty a jeho prsty vypadají jako paličky na buben.
Šla byste s takovým na rande?
Nebo v metru naproti mně sedí celkem pohledný elegantně oblečený chlápek, a... šťourá se v nose. Když mě zpozoruje, otře holuba o kalhoty. 
Pro někoho možná detail, ale pro mě podstatná věc, která mě totálně zablokuje.
Vadí mi špičaté boty a tolikrát zmiňované ponožky v sandálech.

Jsem vadná? Jsem úzkoprsá? Jsem cimprlich?

Schválně jsem se zeptala svých kolegyň z redakce, co jim dokáže chlapa spolehlivě znechutit.
„Zápach z úst a plak na zubech. Při představě, že mě chce takovej chlap políbit, se mi zvedá kufr," řekla Marie.
„Jo a ještě jedna malá intimnůstka: Upozorňuji, že je to jen pro otrlé! Ráda žužlám prsty u nohou, takže představa, že má mezi nimi třeba plíseň..."

Evu odpuzují upocení a smradlaví chlapi, na okousaných nehtech jsme se také shodly.
Ale ani přehnaně vypulírovaní metrosexuálové by v redakci nebodovali.

Míšu spolehlivě odradí: „Ošklivé ruce, sliny v koutcích úst, když na mě hned chmatá. Nemám ráda vyvoněné frajery s nagelovanou hlavou a melírem - to je doslova antikoncepční. Jo a když smrdí pivem, blééé!!!"

Výmluvné, že?

Možná jste prvním pohledem okouzlena, ale muž se projeví až později. Třeba na první pohled fajn chlápci se začnou chovat jako nechuťáci, až když si je pustíte přes svůj práh.
Čůrají do umyvadla, ulevují si při jídle nebo se neustále drbou v rozkroku.
Co s tím?
Vyhodit, nebo se nad to povznést, abychom proboha nezůstaly samy?

Pište nám své příběhy
a vyhrajte!


Klikněte na náš baner a zůčastněte se SOUTĚŽE o nejnechutnější
zážitek s chlapem!