Včera jsme v redakci zažili tak trochu jiné „vrůšo“. Na naší zahrádce se totiž uvelebil holub, který už na první pohled nevypadal příliš zdravě, a nějak se mu od nás nechtělo. Padal zde jeden návrh za druhým, co s ním asi tak uděláme. Jak to všechno nakonec dopadlo?

Když jsme ráno přišli do práce a kuřácké osazenstvo naší redakce šlo na svou obvyklou ranní cigaretku, všimli jsme si, že na stolečku sedí holub, který nevypadá dobře. Byl celý načepýřený, choulil se a ani se nás nebál. Nejdřív jsme ho nechali s tím, že nejspíš uletí a prostě tady jen odpočívá. Jenže holubovi se od nás nechtělo, což se nedivíme :-), ale spíš to vypadalo, že mu není moc dobře, než že by k nám choval tak silné sympatie.

sd

Ujala jsem se tedy toho, že ho jakožto velká milovnice zvířat prostě zachráním. Zavolala jsem na záchrannou stanici hl. m. Prahy, kde mi bylo slíbeno, že si pro něj přijedou. Dostavila se sympatická slečna, která holuba holýma rukama chytla. Bylo mi řečeno, že se jedná o mládě, jenž nejspíš ještě není zvyklé hledat si potravu, proto bylo vyhladovělé a podchlazené (původně jsme si mysleli, že je to starý holub a prostě se rozhodl, že u nás pojde). Samozřejmě mě zajímalo, co s ním udělají. Mladá záchranářka zvířátek mi řekla, že ho vyléčí a vypustí do světa. Musím říct, že jsem měla velkou radost.

sd

sd

Tímto bych chtěla poděkovat právě záchranné stanici hl. m. Prahy za jejich ochotu a za to, co dělají.

Máte i vy obdobnou zkušenost s naháněním nechtěných zvířecích společníků?

Reklama