Reklama

Každým rokem znovu a znovu lituju toho, že nejsem už dávno ta malá holka.
Proč? Jednoduše se mi stýská po všech těch letních zážitcích - a to hlavně z táborů. 

Už od osmi let jsem jezdila na letní tábory, méně či více vydařené. Měla jsem však trochu opačné chování než ostatní děti. Ony plakaly první týden, kdy se jim stýskalo po rodičích, já jsem začínala nabírat koncem týdne druhého, když se blížil konec tábora.

Nebylo to jenom kvůli tomu, že jsem si tam našla plno kamarádů, kteří byli ze všech koutů republiky, a bála jsem se, že už je nikdy neuvidím. Bylo v tom i něco jiného. Byl v tom opět chlap, tedy spíše kluk.

Pokaždé jsem se až po uši zamilovala. Po příjezdu domů jsem s našima několik dnů téměř nepromluvila a bulila v pokojíčku do polštáře. Až za těch několik dnů se dozvěděli, jak jsme se "udělali" na Lužnici, přičemž se nám utopila půlka proviantu, jak nás v noci vzbudili a poslali na hrůzostrašného bobříka odvahy, jak jsme
blbli v rybníku, jak jsem loupala brambory a málem jsem přišla o prst, jak jsme pořádali olympiádu a já nesla pochodeň, jak jsme drželi noční hlídky. O mých láskách se však nedozvěděli ani slovo, ale myslím, že jim příčina mého chování byla úplně jasná.

No nic, raději zatlačím slzu nostalgie (stejně to bylo všechno krásné) a ptám se vás: Jezdili jste rádi na tábory? A co vaše letní lásky?