Reklama

Jolana žila s Markem dlouhých osm let, přesto se nikdy nevzali a nezaložili rodinu, protože se Marek bál závazků. Deset měsíců od rozchodu se mu ale narodila dcera a Jolana se cítí podvedená.

dad

Založení rodiny je obrovský životní krok, ke kterému je někdy těžké se odhodlat. Strach ze ztráty svobody, volnosti a finanční nezávislosti často mnohé muže dovede k jediné myšlence: „Dítě nechci!“

Když takový ortel vede k rozpadu dlouholetého partnerství, tak to pořádně bolí. O to víc pak ženu musí zranit, když pouhých deset měsíců od rozchodu oslavuje její ex narození svého prvorozeného syna... Přečtěte si příběh mé kamarádky Jolany (jméno jsem na její přání změnil).

Jolana a Marek

Náš vztah nebyl nikdy jako z červené knihovny. Byl plný krásných okamžiků sblížení, ale i nevěr, hádek a zklamání. Přesto trval dlouhých osm let.

Marek byl vždycky hrozně divoký - lákaly ho večírky, párty a noční život. Je to takový ideální vzorek bohéma. Studoval uměleckou průmyslovku a jako velmi nadaný malíř už měl několik samostatných výstav (i když má i vedlejší práci, protože uměním se v naší zemi uživit nedá).

Já ho ale znám dost dlouho na to, abych věděla, že pod tou maskou exhibicionisty jen skrývá svoje obavy a nesmělost. Vím, že je to v jádru strašně hodný a citlivý kluk, i když pro okolí vždy byl spíše nezodpovědným frajírkem.

Velké problémy v našem vztahu nastaly tak po pěti letech, kdy mi bylo třicet a začaly mi tikat biologické hodiny.

Doufala jsem, že v Markovi dokážu vzbudit touhu po dítěti. Že z něho konečně sloupnu tu slupku namistrovaného záletníka, který se za živého boha neusadí, ale nepovedlo se, selhala jsem na všech rovinách.

Vždy to skončilo na tom, že mě miluje a moc chce, ale na dítě se ještě necítí, prý je moc brzy.

Čekala jsem, doufala, přesvědčovala, ale nic. Po osmi letech mi došla trpělivost, a i když mi to zlomilo srdce, rozešli jsme se.

Problém je, že pracujeme ve stejné firmě (i když na jiných pozicích), takže ho mám dost často na očích - to pak rozchod jen tak nepřebolí, ale i tak jsem se ze všech sil snažila jít dál.

Věděla jsem, že si brzy našel novou známost (taková věc se v malém podniku neutají), ale co, to už je zkrátka on, nikdy neuměl být sám.

Teď, po deseti měsících od našeho rozchodu jsem se ale dozvěděla něco, co mě naprosto položilo - jeho holka mu porodila holčičku.

Byť o celém jejím těhotenství nikdo celou dobu nic nevěděl, teď se chlubí na všechny strany. Uspořádal velkou oslavu, kam pozval všechny kolegy (jo, pozval i mě, ale omítla jsem - slušně, ale jednoznačně), v kanceláři má všude vyvěšené fotky malé a každá jeho druhá věta je věnovaná dceři.

Nežárlím na jeho holku, ale jsem naštvaná. Pořádně naštvaná! Připadám si prostě podvedená...

Jolana

Čtěte také...