Pohotovost i poradny pro kojence jsou stále často zneužívány pacienty, kterým se nechce čekat v normálních ordinačních hodinách. Týká se to především rodičů nemocných dětí. Nemocnice jsou bezradné.

kid

„Tři. Tentokrát tři dámy očividně nepochopily, jaký je rozdíl mezi hodinami pro nemocné a hodinami kojenecké poradny. Takže my si tam sedíme s miminy a ony si tam dotáhnou odrostlá habáňata, z nichž dvě by klidně mohla jít bez doprovodu v jim určených hodinách. Dvě s chřipkou a jedno s dráždivým suchým kašlem. A zatímco jejich nemocné děti na ty naše potenciálně zdravé, ale zranitelné, dýchaly bacily, matky se ohromně bavily tím, že nemusí v těchto hodinách čekat tak dlouho,“ postěžovala si nedávno Lucie Dvořáková, maminka čtyřměsíčního Lukáše.

Na jednu stranu mi její poněkud ostřejší reakce přišla přemrštěná. Na stranu druhou to rozhořčení chápu. Neměly tam co dělat. Věřím, že v naprosté většině případů je možné hodiny pro nemocné stihnout.

Když se lidem nechce u lékaře čekat, bývají ještě vynalézavější. Po střední šla jedna z mých spolužaček pracovat na emergency, od té doby mě zásobuje historkami s pacienty lenochy. Emergency je urgentní příjem, oddělení, které funguje nepřetržitě pro naléhavé případy (autonehody, úrazy apod.). Není to totéž co pohotovost, protože i ta má dané ordinační hodiny. Emergency běží ve dne v noci. A právě v noci se stává běžným cílem těch, kteří nechtěli mrhat svůj čas přes den v čekárně praktického lékaře. A neodradily je ani zavedené poplatky.

„Někteří lidé často s úrazy chodí na pohotovost nebo k nám na emery v noci. Přesto, že mají potíže už delší dobu a není to akutní. Něco se dá pochopit. V noci se jim přitížilo, a tak se rozhodli vyhledat pomoc. Zlomená ruka taky začne víc bolet až večer. To všechno chápu. Ale pak jsou tu takoví, kterým bych nakopala zadek. Zrovna nedávno sem v půl třetí v noci přikulhal chlápek, ze kterého později vypadlo, že mu už dva měsíce zarůstá nehet na palci. Jiný si zase během noci třikrát volal sanitku, že ho bolí břicho. Bohužel, co je mně známo, urgentní příjem je zneužíván všude stejně,“ řekla pracovnice emergency Jitka Nová.

Personál nemocnice je tak zatěžován úkony nad rámec svých povinností, jenže nemocnice bývá v těchto případech poněkud bezmocná. „My jim musíme zajistit základní péči. Musíme je alespoň ošetřit, a pak je teprve můžeme poslat domů s tím, že zbytek si musí vyřešit se svým lékařem v normálních ordinačních hodinách. Někteří to pochopí. Jiní za čas přijdou zas.“

Už tu jednou padlo, že podobný problém se týká i pohotovostí. Zvláště těch dětských, které rodiče s nemocnými dětmi navštěvují čím dál častěji s méně závažnými problémy, které patří do ordinace pediatra, třeba i s obyčejnou rýmou. Výhodu vidí v mnohem kratší čekací době, aniž by si uvědomili, že lékaři tam jsou proto, aby ošetřovali naléhavé případy.

Reklama