radí čtenářka Věrulinka.Teď je hrdinka, ale před zákrokem měla také pěkný strach, jak přiznává, ale její dobré kamarádky ji k odstranění nehezkých pih na obličeji doslova donutily. Dnes jim děkuje a je ráda, že to má dávno za sebou

Zdravím a přeji krásný den všem na ženě-in.

Pihy, to je téma, raději ani nevzpomínat. Ovšem nedá se na ně zapomenout, daly mi zabrat. Jednu jsem měla v obočí a druhou u nosu. Obě místa, kde se nedaly přehlédnout a hyzdily mě. Začnu od začátku.

Kde se vzaly, tu se vzaly, byly to jenom tečky, které mým přibývajícím věkem začaly růst do velikosti hrášku a svědit. Dlouho jsem bojovala sama ze sebou, zda odstranit, či ne? Kamarádka-Maruška, se kterou jsem pracovala, mě neustále bombardovala, abych si je nechala odstranit, nejen z důvodu estetického, ale hlavně zdravotního. Věděla jsem, že má pravdu, ale můj strach, že po odstranění a vyšetření bude nález pozitivní, mě budil ze spaní. Prostě byla jsem srabík a posera.

Vzaly mě zuby a byla jsem nucena podstoupit různý a bolestivý zákroky, ale vše jsem ustála a měla opět zuby v pořádku. To byla pro moji kamarádku,,voda na její mlýn“, ihned na mně začala útočit. Tak zuby jsi přežila a nejsi schopná ty potvory si dát odstranit?

Ale nejen ona, i ostatní kamarádky se dohodly a objednaly mě na chirurgii na odstranění. Předaly mi kartičku s datem a já jsem šla, nic jiného mi nezbývalo.

Při ulehnutí na lůžko, kámošky stály za dveřmi a čekaly ( pracovaly jsme v nemocnici), abych náhodou neutekla. Nebylo mi dobře a to jsem nevěděla, co mi čeká. První potvora v obočí a první injekce na umrtvení, jejda, byl to zážitek. Samotné vyříznutí jsem necítila, dobrý, říkala jsem si. Po pravdě, jsem chtěla druhou u nosu nechat na příště, ale lékařka byla poučena od kamarádek, rázně řekla, ne, dokončíme načaté dílo.

Přišlo umrtvení u nosu, při vpichu mě stříkaly slzy do půlmetrové výšky. Opravdu bolest, ale vydržela jsem, musela, nic jiného mi nezbývalo.

Vyšla jsem z ordinace a kamarádky jsem neměla moc ráda, ale jejich smích mě,,převálcoval“ a smála jsem se taky.

Po týdnu jsem šla na vyndání stehů a kamarádka šla se mnou. Nesla v ruce fotoaparát. Proč máš foťák, zeptala jsem se nechápavě. To uvidíš, nech se překvapit.

Neříkej, že mi budeš fotit, no ano, hned mě musela vyfotit, abych prý měla památku, jak jsem prokoukla. A vida, ona fotka se mi dnes Maruško šikne, díky tobě. Fotka je naskenovaná, není kvalitní, ale ráda se na ní podívám, bohužel už je to 12 let za mnou.

věrulinka

Moje nervy byly na pochodu, čekala jsem další týden na výsledek. Kamarádka mě denně uklidňovala a měla pravdu, výsledky dopadly dobře, bylo vše negativní. A já jsem měla krásný pocit, že mám zuby, včetně obličeje v pořádku a po pravdě, byla jsem na sebe pyšná.

 

Bylo mi 50 let a za pár měsíců jsem potkala svého nynějšího manžela, který mi řekl,,holka, ty snad nestárneš“, no trochu to přehnal, že? Stárneme všichni, to je jediná spravedlnost na světě.

Zdraví a všem doporučuji, nechte si vše raději odstranit.

Věrulinka

 

Milá Věrulinko, na fotce vám to moc sluší, ale čekala jsem nějaký detail s náplastmi na nose a obočí a tady jste vysmátá jako filmová hvězda

Co vy na to, milé ženy-in? Dáte na rady Věrulinky? Také se bojíte odstranění znamének? Věřte, že zbytečně a všechno dobře dopadne. Napište nám také na dnešní „pihovaté“ téma na adresu redakce@zena-in.cz

 

Reklama