Tak jsem zkusila malý, statisticky zcela bezvýznamný průzkum. „Chodíš na preventivní prohlídky k praktikovi, i když tě zrovna nic netrápí?" ptala jsem se kamarádů, známých i kolegů, žen i mužů. Výsledek svědčí o tom, že si hodně, ale opravdu hodně věříme: Mezi oslovenými pětadvaceti lidmi se nenašel ani jeden, kterému by prevence něco říkala.
„Nemám moc času a odrazují mne kachlíkové čekárny plné lidí. A soukromé kliniky jsou drahé,“ pravila zpěvačka Vanda, 30 let.  „Nemám rád doktory, z nemocničního pachu na mne jdou mrákoty a depky,“ odbyl mě Ivan, čtyřicetiletý učitel. „Doktory a vše související špatně snáším!“ To je radikální názor lektorky angličtiny, skoropadesátnice a silné kuřačky. „Můj doktor je prima a dobrý odborník, ale nemám na něj vůbec čas,“ řekl mi podnikatel Tomáš, pětačtyřicátník.

 

Příčiny se pořád opakují a dají se shrnout na tři hromádky: Nedostatek času (to je ale hloupá výmluva, viďte, taková prohlídka zabere půl hodinky!), nesympatie ke svému doktorovi (taky výmluva, ordinaci i lékaře si přece můžete vybrat) a konečně optimismus typu „Vždyť jsem ještě mladá/mladý“ (postoj celkem pochopitelný, ale poněkud krátkozraký).

Mezi třicítkou a čtyřicítkou se skutečně můžeme cítit na vrcholku života a ve skvělé kondici. Když na nás skočí nějaké ty viry nebo rozbolí hlava, zajdeme si pro něco do lékárny. Jaképak vysedávání v čekárně!

 

„Já mám své pacienty na prohlídky naučené,“ říká MUDr. Blanka Rajnochová, praktická lékařka z Prahy. Když si před několika lety otvírala ordinaci „na zelené louce“, přímo v srdci romantické Kampy, začínala budovat klientelu od nuly. „Každý pacient mi prošel rukama a každému jsem od začátku vysvětlovala, proč je prevence tak důležitá. Zvykli si na to a teď už čas od času zavolají sami, že by chtěli změřit cholesterol nebo cukr… Osvěta je důležitá. Samozřejmě, nemůžu probírat kartotéku s patnácti sty pacienty a zkoumat, kdy tu který z nich byl a kdy nebyl. Když ale někdo přijde třeba jen kvůli potvrzení a já vidím, že tu byl naposled před pěti lety, hned mu preventivní prohlídku navrhnu.“

Nárok na bezplatnou preventivní prohlídku nám zákon poskytuje jednou za dva roky. Některá vyšetření jsou ale podmíněna věkem: hladina cukru v krvi se začíná měřit od 45 let, cholesterol se vyšetřuje v osmnácti a pak až ve 40 letech. Podle doktorky Rajnochové nejsou tyto intervaly dostatečné. „Pokud někomu změříme cholesterol v osmnácti letech a pak už ne, klidně může v pětatřiceti zemřít na infarkt.“ Přesto mají preventivní prohlídky obrovský význam. Díky nim můžeme včas rozeznat například zhoubný nádor, počínající nemoci srdce a cév nebo cukrovku. A čím dřív se začne s léčbou, tím větší má šanci na úspěch.

 

Abych získala představu o skutečném stavu věcí (a taky proto, že už bylo docela načase), vydala jsem se na řádnou preventivní prohlídku ke své praktické lékařce. Jmenovat ji nebudu, i když by si to docela zasloužila. A ejhle – ukázalo se, že praxe za teorií docela slušně pokulhává. Podívejte se, jak dopadl střet ideálu s realitou...

 

Ideál (co všechno má být součástí bezplatné preventivní prohlídky):

- Doplnění anamnézy cílenými dotazy, zaměřenými na životní změny, špatné návyky a pracovní zatížení; v rodinné anamnéze je zvláštní důraz kladen na výskyt kardiovaskulárních a nádorových onemocnění, vysokého tlaku, diabetu a poruch metabolismu tuků.

- Kontrola očkování tetanu.

- Změření tepu, tlaku, EKG (od 40 let), kontrola moči, laboratorní rozbor krve (od 40 let cholesterol, od 45 let cukr), kontrola plic.

- Vyšetření pohledem: kůže, jazyk, hrdlo, spojivky, stav žil a tepen na nohou. Pohmatem: Štítná žláza a hlavní uzliny, prohmatání břicha, zjištění bolestivosti ledvin, vyšetření konečníku, vyšetření prsů nebo varlat společně s poučením o samovyšetřování.

- Test na skryté (okultní) krvácení do stolice (hrazen od 50 let). Test může odhalit rakovinu konečníku nebo tlustého střeva.

 

Realita (jak probíhalo skutečné vyšetření):

- Dotazy byly celkem tři: Vidíte dobře? Berete antikoncepci? Kouříte? O práci ani rodinu se paní doktorka nezajímala, přestože jsem u ní nebyla nejméně pět let.

- O tetanu se nemluvilo. Pokud lékařka našla datum posledního očkování v dokumentaci, nezmínila se o tom.

- Měření tepu, tlaku a „poslouchání“ proběhlo hladce. Na EKG a rozbor krve mi sestřička vypsala žádanky na polikliniku.

- Lékařka mi prohmatala hrdlo, uzliny, břicho a ledviny. Po celou dobu jsem zůstala v džínách, lékařka se mě jen zeptala, zda mám křečové žíly. Odpověď: „No, snad ne…“ ji zcela uspokojila. O prsech se nemluví, o konečníku také ne. Když jsem se na možnost provedení testu stolice sama zeptala s tím, že mám riziko onemocnění v rodinné anamnéze (můj tatínek na kolorektální karcinom zemřel, což je určitě uvedeno v dokumentaci), byla mi příslušná pomůcka vydána za 150 Kč.

 

Pro nás pacienty z toho plyne poučení, že bychom měli svá práva dobře znát a nebát se říci si o to, na co máme nárok. Dárci krve mají ovšem o prevenci postaráno – před každým odběrem krve se provádí krevní testy a základní fyzikální vyšetření, mají tedy „preventivní prohlídku“ třikrát (ženy) či čtyřikrát (muži) do roka.

Reklama