Bulvár

Nechte je. Vždyť si jenom hrajou...


Hra je oblíbenou činností všech mláďat, těch zvířecích, i těch lidských. Je vlastně jakousi přípravou na budoucí život - malá vlčata, medvíďata nebo třeba tygřata se při hře učí, jak ulovit a zabít kořist, jak si vydobýt místo ve společenství smečky či rodiny, jak si najít partnera a v neposlední řadě i základy rozmnožování. Je ovšem výsadou člověka a tvorů domestikovaných, že se hra stává tak výraznou náplní života, a to nejen mláděcího - i dospělí jedinci si hrají. Mají na to totiž čas - nemusí tak usilovně, jako děti divočiny, bojovat o přežití. I pro ně - tedy i pro nás - je ale hra, přestože může být samoúčelnou zábavou, především přípravou na budoucí život "dospěláka".

Jak se zpracovává svět
Dva významní ruští odborníci na výzkum her, Koršunov a Pružinin, definují hru jako činnost s mnoha cíli. Právě ve hře dětí se objevuje snaha nějak uchopit vnější svět a zpracovat ho - myšlenkově, ale často také fyzicky - odtud tendence ke hrám budovatelským, ale i destrukčním. Touto manipulací - zacházením se světem, s vnější skutečností - přijímají děti jeho obraz do svého vnitřního světa, vytvářejí si ve své mysli jakýsi model - obraz světa, který jim posléze umožňuje provádět ono "zpracovávání" nejdříve na poli fantasie.

 

Hrajeme si s televizí?
Hmotný, skutečný svět je tedy pro dítě zpočátku mnohem důležitější než fantasie, kterou ještě nemá plně rozvinutou a která se právě na základě tohoto hmotného světa rozvíjí. I proto je důležité poskytovat dětem dostatek podnětů - dítě si sice může hrát, že tenhle kousek dřeva je panenka - princezna, a tamta krabice od bot je luxusní auto - ale nejdřív musí princeznu a auto někde vidět - i kdyby třeba jenom na obrázku. Skutečný zážitek ze setkání se je však samozřejmě silnější. V tomto směru je, při rozumné intenzitě sledování, přínosem i často tolik zatracovaná televize - při výběru kvalitních pořadů, ne příliš složitých, aby jim dítě ještě rozumnělo, ale lehce překračujících míru jeho znalostí, aby se dozvídalo něco nového, může rozvíjet dětskou fantasii stejně tak jako obrázkové knížky nebo barvitá vyprávění. Výzkumy McIlwraitha a Schallowa ovšem prokázaly, že: ,,Děti, které byly těžkými televizními diváky, referovaly o úzkostnějších, nepřátelštějších a obecně méně příjemných fantaziích." Sledování televize tedy samo osobě fantazii nenarušuje, pozměňuje však její obsah.

Dítě je člověk mezi lidmi
Ani knížky, ani televize samozřejmě nenahradí dítěti kontakt s živým člověkem - rodičem, prarodičem, sourozencem či vrstevníkem. Fantazie a schopnost hry se nejbouřlivěji rozvíjí právě v sociální interakci - tedy ve vztazích. Samozřejmě že i nedostatek kontaktů s lidmi může vést k rozvoji fantazie, obvykle o těchto kontaktech - osamělé a zakřiknuté děti sní o tom, že budou velkými hrdiny, vynálezci, obdivovanými herečkami nebo zpěvačkami. Tato fantazie ale pak ztrácí kontakt s realitou a může se stát fantazií chorobnou - světem, který místo aby dítě na skutečnost připravoval, ho od ní oddaluje.

Ulovte si pana Nováka
Poměr reálného a vysněného ve hře dětí se pomalu posouvá - od naprosté převahy hmotných hraček u batolat, po převahu fantazie ve hře dětí předškolního věku. Ve hře těchto dětí už jsou reálné předměty jenom jakýmisi nosiči fantazie - támhle ta lavička je loď na rozbouřeném oceánu, tenhle strom je pustý ostrov, na kterém se zachránili trosečníci, a pan Novák od vedle je žralok, před kterým je třeba utéct. Pan Novák se pak obvykle diví, když nějaký statečný kapitán korzárů utéct odmítne a rozhodne se ho harpunovat, naštěstí je obvykle harpuna jen prutem, ulomeným z nedalekého křoví, za jehož "oškubání" včera pan Novák kapitánovi sedmi moří a devíti oceánů tak vyčinil.

K čemu je nám fantazie?
Hra je odrazem toho, jak fantazie zpracovává realitu. Další odborníci na její výzkum, manželé Singerovi, říkají: ,,Z téhož hlediska se to, co dítě každodenně zažívá doma nebo ve škole, může stát částí fantazijní hry, ale modifikováno tak, aby to vyhovovalo náladě a potřebám hrajícího si jedince." Singerovi objevili, že v období dospívání jsou mezi dětmi populární kreativní dramatické hry. Říkají také: ,,Jedna z vlastností lidské kapacity předstírání a imaginace je schopnost vytvořit si alespoň dočasné alternativní prostředí, v němž si můžeme beztrestně odehrát řadu potenciálních scénářů." Jinak řečeno, fantazii potřebujeme k tomu, abychom si dokázali představit, co se stane když... A pro rozvoj fantazie je hra nezbytností.

A na závěr snad jen úvaha Winnicottova: ,,To, co je ve hře, a možná jen v ní, je to, že dítě i dospělý jsou svobodní, aby mohli tvořit." A tak bychom měli děti nejen nechat, když si hrají, ale především jejich hru rozvíjet a podporovat - určité mantinely jsou samozřejmě důležité, ale i těm se může dítě naučit ve hře. A je to právě hra, která mu nakonec pomůže brát svět vážně.

S využitím knih Koršunovy a Pružinina - Voobraženije i racionaľnosť, manželů Singerových - The House of Make- Believe a Winnicotta - Playing and Reality.

Jaké hry jste nejvíc milovala jako dítě? Hrála jste si s panenkami? Nebo radši na indiány? Povedl se Vám při hraní si nějaký "průšvih"? Rozbila jste okno, "ulovila" sousedku do pasti na mamuty nebo vyplavila byt při "záchraně" velryb? Jak si hrají Vaše děti? Myslíte si, že se styl her od Vašeho dětství změnil?

   
07.09.2006 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. [18] kornoutek [*]

    já taky takže jsem hodně často hrála fotbal:-))

    superkarma: 0 09.09.2006, 05:02:13
  2. [16] markousek [*]

    já si hrála na zoo nebo na farmu

    superkarma: 0 07.09.2006, 15:51:02
  3. avatar
    [15] Ditulin [*]

    já myslím, že bez pohromy to ani nejde, my jsme vždycky něco vymamlasili

    superkarma: 0 07.09.2006, 13:37:20
  4. avatar
    [13] Meander [*]

    Už to mám, to není volšovýma ručičkama, mně odchází klávesnice! :-O

    superkarma: 0 07.09.2006, 12:23:01
  5. avatar
    [12] Meander [*]

    Mimo krvavé koleno jsem si hrávala na princeznu, což kupodivu nejsem. A taky na kosmonaua nebo umírajícího pacienta. :-)))

    superkarma: 0 07.09.2006, 12:22:27
  6. avatar
    [11] Věrulinka [*]

    já na prodavačku,což jsem také zrealizovala.

    superkarma: 0 07.09.2006, 12:06:32
  7. [10] Jamca [*]

    já bohužel taky na učitelku, když mi bylo asi šest a teď je mi 29 a učitelka jsem

    superkarma: 0 07.09.2006, 11:24:44
  8. avatar
    [9] Meander [*]

    arna2005: JO! Krvavé koleno bylo super. Bydlelo v čekárně na autobusové zastávce. :-)))

    superkarma: 0 07.09.2006, 11:16:30
  9. avatar
    [8] edith1975 [*]

    já na učitelku

    superkarma: 0 07.09.2006, 11:15:04
  10. [6] FAXÍK [*]

    já si hrála s panenkou,na prodavačku

    superkarma: 0 07.09.2006, 08:10:41
  11. [5] kornoutek [*]

    já si hrála na prodavačku.. vybrala jsem celý špajz, rozhodila po sedačce a už jsem prodávala

    superkarma: 0 07.09.2006, 07:24:43
  12. [4] Januše [*]

    já jsem si nejraději hrála na "školku". Rozesadila jsem panenky a medvídky, jako hrála na klavír a zpívalo se. Hold jsem byla dítko učitelky MŠ a moc se mi líbilo se s dětičkami hrát.

    superkarma: 0 07.09.2006, 07:04:42
  13. avatar
    [3] Handa [*]

    S dospívámím jsemztrácela schopnost si hrát. Ztrácelo se to kouzlo. Až se s svými dětmi jsem to zase začala objevovat, ale ta fantazie už není taková jako v dětství.

    superkarma: 0 07.09.2006, 06:50:24

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme