Bojí se vaše dítě tmy? Obě naše děti se v určitém období bály. Když jsem se ptala dětské doktorky, řekla, že je to běžné a většinou to s věkem přejde. A poradila mi, abych dětem nechávala rozsvícené nějaké malé světlo.

LampČasem jsem zjistila, že strach dětí ze tmy je opravdu poměrně častý jev. Při letmém průzkumu mezi kamarádkami a známými s dětmi jsem zjistila, že téměř všechny tento problém řešily. A řešily ho různě, až mi šel někdy mráz po zádech. Některé nechaly dítě dospat u sebe v posteli, když v noci přišlo do ložnice (to sice zabírá, ale není to moc pohodlné, zvlášť u větších dětí), některé s dítětem došly do pokojíčku a počkaly, než znovu usne (také dobrá pomoc, ale přerušení nočního spánku na delší dobu není úplně ideální, zvlášť když se dítě budí víckrát za noc). Našly se i takové, co bez řečí poslaly dítě zpátky, ať si nevymýšlí.

Z vlastní zkušenosti vím, že je rozdíl v tom, jestli se dítě bojí večer před usnutím, nebo jestli se vzbudí v noci a přijde k vám do postele. Před usnutím je to trošku jednodušší - dítěti se rozsvítí lampička, rodič si k němu lehne, poví mu pohádku a počká, než usne. Někdy to ale zabere docela hodně času a navíc, pokud dítě drží rodiče za ruku a nepustí, dokud nespí opravdu tvrdě, je to nebezpečný návyk. Naše děti vždycky škemraly, ať jim necháme otevřené dveře na chodbu, kde se svítí, nebo si rozsvítily třeba glóbus. Malé světlo se mi osvědčilo, ale dávala jsem pozor, aby nevrhalo strašidelné stíny.

Podobný názor má psycholožka PhDr. Olga Shivairová, Ph.D.: „Malé světlo je dobrá pomoc. Také by se před spaním neměly číst strašidelné pohádky a děti by se neměly dívat na strašidelné filmy. Hlavně by se ale děti neměly strašit, třeba oblíbeným ´když budeš zlobit, odnese tě čert´. Je dobré s dítětem mluvit, ptát se ho, proč se bojí, čeho se bojí, aby o tom povídalo, ten strach je pak mírnější.“

Jiné je, když dítě v noci přijde se strachem za rodiči do postele, toho jsem si užila taky dost - a děti vždycky skončily v naší posteli. Tady platí jen jedna univerzální rada: v žádném případě dítě netrestat. Jedna z lékařek mi kdysi radila, že mám děti naučit spát samotné v pokoji co nejdřív, třeba už v pěti měsících, aby si zvykly, a pak se bojí méně. To ale nemůžu posoudit, protože jsem to nedokázala, potřebovala jsem je mít vedle sebe.

A na závěr tu mám jednu radu, máte-li dětí víc. Je dobré nechat sourozence do určitého věku spolu v pokoji, nedělit je. Když byly naše děti menší a trochu se bály, vlezly si k sobě do postele a v pohodě usnuly spolu. Horší pak ale bylo odnášet jedno z nich do vlastní postele na palandu... Teď už jsou větší a tmy se nebojí. Myslím tedy, že strach ze tmy u většiny dětí s věkem vymizí.

Přečtěte si také...

Kdy se děti nejvíc bojí aneb 5 vývojově podmíněných strachů

Nyktofobie: výpadek proudu mi způsobil záchvat paniky

Reklama