Chtěla bych vás poprosit o radu, jak reagovat a jaký postoj zaujmout ve vztahu ke své dospívající dceři Hance.
Ale nejprve trošku o nás. Před 5 lety jsem odešla z vlastně nikdy nefungujícího manželství a odvedla sebou své dvě dcerky, starší Hanku (dnes jí je 13) a o rok mladší Adélku. Nějakou dobu jsme bydlely v pronájmu, ale časem se nám podařilo získat byt a postavit se tak úplně na vlastní nohy.
Všechno klapalo, tedy až na vztahy s mým bývalým. Ten mi od začátku házel klacky pod nohy. Nikdy s ním nebyla rozumná řeč ani o tom, kdy a na jak dlouho ho dcerky navštíví. I když mě to trápilo, dalo se to přežít.
Jenže ….Před dvěma lety Adélka vážně onemocněla a já s ní , s krátkými pauzami, strávila rok v nemocnici v Praze. Starší Hanka musela střídavě bydlet u mých příbuzných a kamarádek.
Abych byla spravedlivá, asi tak čtvrtinu času, kdy jsem byla pryč, žila se svým otcem. Více se jí věnovat nemohl, protože má přeci svůj život. No, trochu bych to pochopila, kdyby měl novou rodinu, ale jelikož bydlí sám v rodinném domku, myslím, že by pro něj mělo být samozřejmostí, aby mě v tu kritickou chvíli zastoupil.
Jenže ho znám , takže mě nepřekvapilo ani to, že za Adélkou byl v nemocnici za celý rok jen jednou. Ale o tom tenhle článek vlastně není. Je o Hance. Ta se mi za tu dlouho dobu hrozně odcizila a začala na Adélku žárlit. Ona samozřejmě ví, že Adélka má hroznou smůlu, má ji ráda a věřím, že se o ni opravdu bojí, jenže na druhou stranu má (a asi oprávněně) pocit, že se všechno točí jen kolem Adélky a ona je takříkajíc páté kolo u vozu.
Snažím se, seč můžu, abych jí to vynahradila, abych byla co nejvíce i s ní, jenže mladší dcera stále ještě nemá vyhráno a v dubnu ji čeká další operace a minimálně měsíční pobyt v nemocnici. Už teď se děsím toho, jak to Hanka zvládne. Tentokráte milý tatínek přikývl, že může bydlet u něj a pro ni je najednou on ten báječný rodič. Řekla mi, že bude bydlet u něj natrvalo, a že stejně mám raději Adélku.
Nevím, jak mám na tyhle řeči reagovat. Jsem zoufalá. Když Adélčin zdravotní stav nedovolí, abychom něco podnikaly a zůstáváme doma, je Hanka rozmrzelá. Když jí zajistím program (třeba jsem ji za uspořené peníze poslala na 14 dní do Anglie), má pocit, že se jí chci zbavit.
Můj ex by ji tam asi bydlet nechal, ale vím jistě, že jen proto, aby mě potrápil. Nemůže mi totiž zapomenout, že jsem ho opustila, a tím ho na našem malém městě údajně úplně znemožnila. Bojím se, že svou Haničku definitivně ztratím, když budu zase měsíc pryč.
Bohužel je Praha od nás 300 km daleko a nikde jinde v republice podobné operace nedělají.
Poradíte mi, co ji říct, jak ji přesvědčit, že mám obě moc ráda, a že ani jednu nechci nikdy ztratit ?
Reklama