Do redakce nám přišel zajímavý email, který má svérázný pohled na dnešní „Květinový den“ boje proti rakovině. Máte stejný názor?

 

 

Citujeme z emailu Marty Hlinkové z Prahy:

 

Když jsem ráno na Ženě-in zaregistrovala článek o „Květinovém dnu“, rozhodla jsem se zareagovat. Vyděračský prodej kytiček probíhá každý rok a pokaždé mě to dokáže dokonale vytočit. Lidi jako by se zbláznili. Chápu, že je potřeba nějak upozornit na problém s rakovinou, ale tohle?!

 

Kamkoliv se dnes hnu, všude mě doslova obtěžují zástupy „výběrčích“ ve žlutých tričkách a dojemně ukňouraným hlasem mně nabízejí možnost vykoupit se z provinilého pocitu, že celý rok na boj s rakovinou ani nevzpomenu. Možná, že když ji budu mít, začnu věc vnímat jinak.

 

Zatím mi to ale vadí, protože o nějaké pouliční citové vydírání nestojím, je mi protivné odmítat deset různých lidí, kteří mi lezou do cesty, když pospíchám. Žlutou barvu mám ráda, ale když vidím žluté kytičky špendlíkem připnuté na šatech první ženské, kterou ráno potkám, dělá se mi nevolno. Vím, že „kytičková pruda“ je zase tady. A podobné je to i s ostatními sbírkami - dennodenně jich na nás útočí desítky. Neměl by se o nemocné postarat stát, když si platím nehorázné daně, nebo je to opravdu tak hrozné, že musejí doslova zástupy dobrovolníků žebrat?

 

Tolik názor jedné z čtenářek. Co si o jejím pohledu na věc myslíte?

Reklama