Reklama

Někdo v životě potká svého osudového partnera hned, jiný chvíli hledá a prochází různými vztahy. A pak jsou tu tací, kteří věřili, že toho pravého našli, podobně jako Kamila, ale láska nakonec neskončila se šťastným koncem, a tak své srdce uzavřeli před dalšími „pokusy“.

„Vždycky jsem věřila na lásku, ale když se nespálíte vztahem jednou nebo dvakrát, ale rovnou třikrát, o další pokusy už zkrátka zájem nemáte,“ začíná své vyprávění Kamila a pokračuje: „Nejsem žádný přelétavý typ holky, vždy jsem toužila po kvalitním vztahu, který nebude měsíční záležitostí, nestyděla bych se ani za to, kdybych život prožila se svým prvním a vlastně i tehdy jediným partnerem.“

„Měla jsem celkem tři vztahy. První skončil během studií, kdy si Jiří našel jinou holku, ten druhý pro mě byl velkým zklamáním, chodila a žila jsem s Petrem, po třech letech společného soužití mi sdělil, že nechce mít nikdy rodinu, nemělo proto cenu pokračovat v tom dál, protože já si bezdětný život představit neumím. A pak přišel Pavel. Bylo to to nejkrásnější, co jsem kdy prožila. Spřízněná duše, intelektuální vzpruha, vtipný a krásný chlap. Prakticky hned jsme spolu začali bydlet, všechno bylo tak přirozené, tak opravdové. Bez jediné chybičky. Doslova jsem si „létala na obláčku“ a prožívala nejšťastnější období ve svém životě. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo něco zkazit a já byla přesvědčená, že jsem si konečně našla chlapa na celý život.“

srdce

„Po půl roce absolutní harmonie se najednou Pavel odmlčel. Ráno odešel do práce, dal mi pusu a pak nic,“ vzpomíná Kamila. Pavel se podle jejích slov neozval dlouhé dva dny. Nepřišel ani domů, ani nezavolal, ani neodepsal na jedinou zprávu. Kamila byla s nervy v koncích, dokonce zkoušela kontaktovat jeho přátele, viděla, že je aktivní na Facebooku, jen nekomunikuje s ní. A pak jí napsal: „Nechci vážný vztah. Končím.“

„Pamatuji si to jako dnes. Byla jsem tehdy v práci a nevěděla, kam dřív skočit a v tom tato sms. Dovedete si to představit? V ten moment se mi zhroutil svět. Nebyla jsem schopna komunikace, myšlení, fungování. Musela jsem si vzít na pár dní volno v práci, odjela k mámě a tam nevylezla z postele. Jen jsem brečela a brečela...“

„Po týdnu absolutní beznaděje jsem se vrátila zpět do práce a zase se pomaličku vracela do normálního procesu. I teď, když na to vzpomínám, se mi svírá srdce bolestí. Uběhly už od té chvíle dlouhé tři roky a já ještě neměla žádný vztah. Upřímně o žádný ani nestojím. Mám takový strach, že se zase zklamu. Nestojím už o to, aby mi někdo rozbil srdce na tisíc malých kousků, doteď je po Pavlovi sbírám...“

Také si přečtěte: