Asi mě někde ve školních letech posedl duch Hérakleitův, možná je to mou fascinací ohnivým živlem nebo za to může prostě láska k přírodě a k jejím proměnám - ale když mi někdo řekne, že by na sobě nic neměnil, ježí se mi vlasy hrůzou. Dokonalost je totiž dokonalostí právě proto, že je koncem konání. Kdo je dokonalý, ten dokonal - nežije. Život je totiž neustálá proměna.

 

 

 

 

 

Nemám ráda stojaté vody
Ale abych tu jen nehlásala kacířské bludy, rozhodně vím o spoustě věcí, které bych na sobě ráda změnila. Na některých pracuji, u jiných zatím nevím, jak na ně, a tak je nechávám plynutí času. Ale nejvíc miluji změny, které přicházejí samy - leckdy totiž nevím, co a jak změnit, ale pak se něco přihodí a svět je zase o kousek jiný - protože já jsem jiná a jinak se na něj dívám. Nikdy bych nechtěla uvíznout ve stojatých vodách neměnných „pravd“ a názorů. Na druhou stranu nemám ráda podetínání kmenů a vytrhávání kořenů - změna je pro mě růst, navazování na to, co už existuje - dobré i špatné.

Poručím si, ale neposlechnu se
A co že bych to vlastně chtěla změnit? Inu, je toho vážně spousta. Po fyzické stránce dávám zabrat svému tělu a pomaloučku polehoučku shazuju špíčky, které se zas za zimu nahromadily. Žádné drastické diety, ty už jsem vzdala, spíš víc pohybu. A s tím souvisí i další podstatná věc - setrvale a zatím bezúspěšně bojuju se svou slabou vůlí - jak se říká „Poručím si, ale neposlechnu se“. A jak to změnit, tedy nějak zásadněji, opravdu netuším. Čas od času si říkám, že bych za sebou potřebovala někoho s bičem a před sebou mrkev na provázku - občas jsem oslík k pohledání. Akorát otřást se, aby ze mě padaly penízky, to neumím.

Ohnivý živel
Setrvale se také pokouším krotit svůj temperament - ohnivý živel ve mně skutečně nespí a někdy je se mnou těžké pořízení. A tak se učím hezky zhluboka dýchat a napočítat aspoň do deseti, než něco plácnu nebo udělám. A už pár let se snažím naučit se, že občas je lepší mlčet než mluvit. Ale zatím se mi to moc nedaří, a tak se aspoň umím dobře omlouvat, když už neudržím jazyk za zuby. A vymlouvat se - to mi taky jde výborně. A stavět vzdušné zámky, ze kterých nakonec nezůstane nic.

 

Chlapi jsou věčný boj
A pak jsou tady chlapi - a to je věčný boj. Kdysi jsem si nedovedla představit, že bych mohla s jedním mužem vydržet celý život. Teď už si to představit dovedu, ale zas najít toho správného chlapa se jaksi nedaří. A nemalý díl viny vězí v mé povaze - vyjít se mnou opravdu není snadné. K cizím lidem totiž dovedu být hodně tolerantní, ale čím je mi člověk blíž, čím víc mi na něm záleží, tím méně jsem tolerantní k tomu, co považuju za nevyužívání potenciálu a za chyby. A tak nemám nepřátele, mám spoustu známých, pár skutečně dobrých kamarádů - a už zase žádného chlapa.

Ale to se určitě změní... Konec konců, změna je přece život.

Měníte se? Změnila jste se v poslední době? Jak?
Chtěla byste na sobě něco změnit? Co?
Víte, jak toho dosáhnout?
Co byste na sobě naopak rozhodně neměnila?
Povedlo se Vám dosáhnout nějakých proměn, po kterých jste toužila?
Změnil Vás někdo jiný? Nějaký zážitek?
Napište nám o svých proměnách vysněných i uskutečněných na
redakce@zena-in.cz! Na nejlepší příspěvek čeká odměna!

Reklama