Reklama

Vánoce jsou časem radostí i starostí. Pomineme-li nákupy, pečení a další nezbytnosti, které si víceméně můžeme upravit dle vlastních potřeb, zůstane nám jedna tradiční povinnost - návštěvy. Někdo se na ně těší celý rok, jiný z nich takřka celý prosinec nespí...

A právě tak to má Eva, dvaatřicetiletá hrdinka našeho dnešního příběhu, kde bohužel vánoční kouzlo nefunguje. A dle Eviných slov snad ani nemůže...

Vánoce

Vánoce jsem jako dítě měla samozřejmě ráda, ale někdy v pubertě se to zlomilo. Když mi bylo asi dvanáct, začala jsem si více všímat vztahu svých rodičů a snažila se rozklíčovat hru, kterou spolu hrají. A hlavně, kterou se mnou hrají...

Táta nebyl věčně doma. Trávil většinu času na naší chatě v podhůří, protože to tam miloval. Jak byla volná chvíle, byl tam. Cítila jsem to jako křivdu, protože každý otec by podle mého měl trávit čas se svou rodinu.

  • Má raději tu chatu než mě, ptala jsem se často v duchu. A tak ráda bych se bývala zeptala i jeho, ale neměla jsem odvahu.

Otec byl přísný, zamračený a věčně uzavřený do svých myšlenek. Maminka mi říkala, že nemá v práci štěstí a že je lepší, když je té své oblíbené chatě. Ale já chtěla tátu, jako měly jiné děti. Ten můj se se mnou neučil, nedoprovázel mě do školy ani na kroužky. Byl pro mě vlastně takovou zvláštní osobou, o které se stále mluvilo, ale doma ji skoro nikdo neviděl.

Když jsem chodila do tanečních, nepřišel se ani jednou podívat. Nezeptal se mě, jak se daří ve škole, co mám ráda, co bych chtěla v životě dělat. Nikdy jsem nepochopila, jak to rodiče spolu měli a možná to ani vědět nechci.

Vím, že otec měl spoustu příležitostí se mnou trávit čas, ale jen málokdy to udělal. Velmi brzy jsem se vdala a odstěhovala se z domu. Asi po deseti letech nastal zlom. Táta mě neustále zve na návštěvy, trvá na tom, abych na Vánoce přijela s celou svou rodinou, a odvolává se na to, že každá správná dcera má svého otce navštěvovat. Ale já nevidím důvod. Nebyl tu pro mě, když jsem o to stála, když jsem ho potřebovala, proč bych nyní měla hrát hodnou dceru?

Blíží se vánoční svátky a s nimi opět otcovo pozvání a naléhání. Prý se těší, jak bude rozmazlovat vnoučata, ale já cítím jen hořkost a bolest ze vzpomínek na své dětství...

Přečtěte si také: