Reklama

První příspěvek na dnešní téma nám poslal čtenářka s nickem Tina5. Jak napovídá titulek, nepotřebuje hubnout, ale nechce tloustnout. Udržet si ideální váhu bývá mnohdy mnohem těžší, než by se mohlo zdát. Tina 5 o tom ví své

Milá redakce, děkuji za toto téma, pro mne velice aktuální. Jen bych upřesnila, že nechci jen zhubnout, ale váhu si udržet, nebýt jak bedna kytu či rozklepaný kus sulcu. Tím se opravdu nechci nikoho dotknout, já se tak vážně cítila. A co bylo nejhorší? Když jsem odložila před zrcadlem dlouhou sukni na gumu a vééélké triko a podívala se na sebe do zrcadla.

A vymlouvat se na porody a těhotenství to fakt nee. Když jsem nesla dcerku v náručí a potila se všude, po zádech mi tekly čůrky potu a ve špekových záhybech jsem byla taky celá splavená. Fuj. Manžel mi nikdy kvůli mému tělu nedomlouval, sám je taky kus chlapa, který se pořádně nají večer, přes den nemá ani chuť a není pro něj problém v noci vstát a dát si třeba kus sýra.

Ale mně vadilo, jak se cítím a jak vypadám. Tak jsem hledala na netu, nechtěla jsem nějakou tvrdou rychlou dietu, po jejímž ukončení máte vše zpět a ještě kousek navrch. Na výživové poradce nemám peníze a pohyb taky zrovna nebyl můj kamarád, tak co teď? Opravdu si uvědomit, co tělo potřebuje, protože když ho budeme šidit, vrátí nám to i s úroky. A navíc miluju sladké, vážně miluju a stresovat se tím, že nesmím, no to je asi nejhorší.

Asi by se mi dobře štíhlilo, kdybych byla sama, nemusela vařit, péct a tak dále. Ale máme velikou rodinu, takže skloubit vaření pro rodinu i pro sebe, a najít si čas(dřív jsem říkala sobecky, ale myslím, že to zas tak sobecké není, je to potřebné)pro sebe. Když se zapomenu na ž-ince, hodina sem, hodina tam je hnedle fuč. Když koukám po tvořivých stránkách či vaření a zdravých receptech, hodiny mizí snad násobkem, takže jsem si řekla DOST! a snažím své tělo rozhýbávat a taky ho nezahlcovat tuky, cukry a dalšími jedy.

Nebojte se, sladkého jsem se nevzdala, suším si ovoce, dělám si různé ovocné placky se semínky, domácí müsli, müsli tyčinky, semínkové sušenky s ovocem složené z toho, co mám ráda a chutná mi a ještě prospívá a snažím se chodit. Jde-li to, naložím dcerku na ramena a svižně si vyjdu kopec nad vesnicí, zpět už dcerka jde sama a užijeme si spolu krásné chvíle při krmení koní a povídáme si a já mám úžasný pocit, že dělám něco pro sebe. Venku mezi kopci a lesy si úžasně vyčistím hlavu a ty starosti, které nezmizely, už nejsou tak neřešitelné.

Ovšem někdy nedovolí počasí, někdy se sejde ze škol moc úkolů, akcí a povinností, že na procházku nezbude čas. To máme doma Orbitrec, který si kdysi koupil manžel a občas na něm běhával. Mě trvalo několik let než jsem jej vzala na milost a dnes jsem za něj šťastná a je to MŮJ Orbitrec:-) A dnes jsem si udělala radost a koupila si rotační disk a zkoušela se na něm kroutiti. Byla to veliká legrace. Za mnou fronta dcer, že si to chtějí také vyzkoušet. No, uvidíme.

Stejně si myslím, že nejlepší je opravdu svižná procházka na čerstvém vzduchu. A tento týden jsem přišla na to, že můžem doprovodit dcerky ráno do školy, pak vyšlápnout kopec a nemusím se bát, že odpoledne už nebude čas.

A s jídlem? Nejím smažené, z masa miluju ryby, občas si dám drůbež a pokud se mi poštěstí, že mi někdo dá králíka, to je úžasná ňaminka. Dá se pochutnat i zdravě. A zeleninu mohu na každý způsob. Jako dítě jsem nesnášela červenou řepu a přitom je to taková lahoda a ještě moc zdravá. A abych se nešidila, dělám si i lupínky na křoupání ze zeleniny a suším je v sušičce nebo v troubě. A že jsem vyhlášená pekařka už je známo, takže různé mǘsli bochánky, žitné placičky a kde co možného u mě není problém. Něco mě napadlo samotnou, něco jsem tak zkoumala ve zdravé výživě, protože kupovat tam ty zdravé ňaminky opravdu nemohu, něco jsem našla na netu.

Jen je to opravdu nesnadné. Ale nic dobrého a krásného není hned a zadarmo. Měřím 164cm, vážila jsem 70kg, 15kg jsem vypotila pryč a je mi mnohem lépe. Ještě dvě, tři kilíčka pryč a udržet se tak a v pohybu. Jen mi občas chybí fantazie, co vařit a nějaký pevný denní cvičební plán, snad se k něčemu časem dopracuji. Doma mi říkají kytkožroute, vymyslel to manžel, holčičky se toho rychle chytily a když mi v létě nejmladší dcerka přinesla kytičku ze zahrádky, já myslela, že do vázičky na stůl, dcerka mi při předávání kytičky řekla: „Mami, ale nejdžív si tu kytku umej!“ Ale berou mě takovou, dokonce dcerky si občas raději dají tu zeleninu, co má maminka a ne flákotu s tatínkem.

A od manžela k narozeninám jsem dostala krabičku plnou exotického ovoce a zeleniny, s dcerkami jsme si pochutnaly, některé nám chutnaly méně, některé více, o některých jsme studovaly, co to vůbec je a jak se to jí.
Potěšilo mě to moc.

Všem přeji, ať je každý spokojený se sebou, což je nejdůležitější, a své tělo máme rády(rádi) a nosíme ho s noblesou a hlavně zdravíčko. Vychrtlé vyhladovělé kostřičky nejsou ani hezké, ani v pohodě. Sestřenka propadla hubnoucí mánii, stala se z ní anorektička, z holky plné života se stala troska a jejímu manželovi se začali chlapi v práci posmívat, že doma nemá ženskou, ale žehlící prkno.

Opravdu to tak vypadalo :-( a pomoci není, hubne se v hlavě. Teta se to snažila lámat silou, jídlo ji nutila, sestřenka se dala na zvracení. Takže zdraví a pohodu. A krásný víkend,

který je před námi. Jupí.

Tina5

Milá Tino5, děkuji za příspěvek, který jistě povzbudí nejednu čtenářku. Ve vašem úsilí a hlavně setrvání vám ze srdce přeji hodně zdaru

Text nebyl redakčně upraven